Události z dávné doby mají pořád někde svůj děsivý otisk.    

Chci se s vámi podělit o příběh, který se mi stal před několika lety. Byli jsme tehdy s manželem na dovolené v jednom kempu na Slovensku. Měli jsme s sebou i našeho psa Rikiho.

Pes byl neklidný a začal výt

S Rikim jsem se druhý den pobytu vydala na procházku po okolí. Cesta vedla hlubším lesem, který poskytoval příjemný stín v panujícím vedru. Náhle jsem zaslechla tlumený dívčí pláč. Pátrala jsem, odkud zvuk přichází. Bylo to z houštiny podél cesty.

Volala jsem, jestli tam někdo je a něco nepotřebuje, ale odpovědí mi byl jen další pláč. Také pes se začal chovat divně, byl neklidný, zježila se mu srst a začal výt. Po chvíli se ale všechno uklidnilo.

Pokračovala jsem v procházce, ale v kempu jsem vše řekla manželovi. Chtěl, abych mu to místo ukázala. Když jsme tam došli, nic se nestalo. Za dva dny jsem si tu procházku zopakovala – a čekal mě stejně tísnivý a tajemný zážitek!

Dostala jsem mail, ze kterého mrazilo

Potřetí to bylo ještě děsivější. V jednu chvíli jsem spatřila v houštině stín jakési dívčí postavy. Riki se mi vytrhl a začal ten stín pronásledovat, ale pak zůstal jen bezradně stát. Z dovolené jsme odjeli bez toho, aby se tajemné události vysvětlily.

Až za půl roku mi napsal mail správce kempu, kterému jsem se s oním záhadným dívčím pláčem také svěřila. Jak jsem mail četla, běhal mi mráz po zádech. Stejná věc se totiž později stala ještě několika dalším lidem.

Poté, co Na žádost správce začala na tom místě v houštině kopat policie v zemi a našla hrob, ve kterém ležela dívčí kostra. Pocházela už někdy z doby první republiky.

Co to bylo za dívku a zda šlo o nějaký zločin, se nezjistilo a případná vražda už by stejně byla dávno promlčená. Stejně jako správce kempu i já věřím, že duch té dívky chtěl, aby pozůstatky byly konečně po tolika letech objeveny.

Vrátili jsme se tam s manželem minulé léto a mohu potvrdit, že na tom místě už žádný pláč není slyšet a nikdo tam nestraší.

Simona K. (52), Lovosice