Po záhadném domorodém obřadu přišly kruté a nečekané následky.

Můj bratr Aleš byl odjakživa velkým cestovatelem a dobrodruhem. Dal takovému životu přednost před zakládáním rodiny, takže se nikdy neoženil a neměl děti. Zato prožil spoustu věcí na všech kontinentech světa. Jedna cesta se mu málem stala osudná.

Nepostřehl, v jakém je nebezpečí

Zatímco já jsem celý život jezdila tak maximálně s manželem a dětmi někam k moři, Aleš se nevyhýbal ani nebezpečnějším zemím. Měl pro strach uděláno. Když se jednou vrátil z Jižní Ameriky, konkrétně z Peru, docela mě vystrašilo, v jakém stavu za mnou přišel.

Vypadal jako těsně před zhroucením. Vylíčil mi, co se mu stalo. Během cestování po peruánském vnitrozemí přišel do malé vesnice a tam se seznámil s místním šamanem. Byl pozván k jednomu čarodějnickému obřadu. Domníval se, že se jedná jen o nějaké divadélko pro turisty.

Ten obřad byl ale velmi působivý. Spočíval v tanci, rytmickém bubnování a tajemném zpěvu, kterým místní lidé vyvolávali pradávného démona. Fotit nebo natáčet Adam nesměl.

Žádného démona sice neviděl, ale šaman mu vysvětlil, že ta bytost prochází jednotlivými lidmi a oni se podle toho chovají. A skutečně se někteří z nich svíjeli v křečích. Pak se ale stalo něco nečekaného.

Když se vesničan, který měl zrovna démona v sobě, podíval Adamovi do očí, bratr pocítil, že má tělo jako v plamenech. Potom omdlel.

Neměl to pod kontrolou

Adam se probral až po hodině. Cítil se pak už v pořádku. Šaman ho ale varoval, že démon mohl zůstat uvnitř jeho duše. Bratr nevnímal nějaké nebezpečí a mávl nad tím rukou. Následky obřadu se projevily až po návratu do Česka.

K tomu došlo před týdnem a on má od té doby několik záchvatů zuřivosti během dne. Netrvají dlouho, ale je proti nim naprosto bezmocný. Už žije jen v obavách, kdy se bude další takový záchvat opakovat. Poprvé v životě jsem na Adamovi viděla, že má skutečně strach.

Věřila jsem mu všechno, co vyprávěl, ale nevěděla jsem, jak bych mu mohla pomoci. Mohl sice navštívit nějakou odbornou pomoc, tam by však brali všechno jako jeho halucinace nebo nějakou psychickou poruchu.

Neznala jsem bohužel nikoho, kdo by se nějak hlouběji zabýval ezoterikou a mohl by Adamovi alespoň poradit.

Dobrá rada nakonec pomohla

Nedovedla jsem si představit, jak takový záchvat člověka, kterého posedne démon, vypadá. Měla jsem ovšem pak možnost to vidět na vlastní oči. Když jsem se šla přesvědčit, jak na tom bratr je, po pár minutách jsem se hrozně vyděsila.

Zničehonic se Adam zatvářil nepřítomně, oči se mu podlily krví a začal na mě křičet v nesrozumitelném jazyce. Choval se agresivně, ne vůči mně, ale vůči věcem kolem sebe. Smetl ze stolu všechny věci včetně hrnku s čajem.

Dala jsem se na útěk, avšak než jsem došla ke dveřím, záchvat ustal.  Adam se třásl a vracel se do normálního stavu. Další návštěvy jsem raději vynechala. Všechno se naštěstí brzy vyřešilo.

Na internetu se bratr poradil s jedním člověkem, který se zabýval starými rituály a obřady. Ten mu doporučil, aby se vrátil do oné vesnice, kde k posednutí démonem došlo. Adam mi to sdělil krátce před svým odjezdem. Bála jsem se, zda a jak se vrátí.

Na místě se mu tam podařilo ve spolupráci s tím místním šamanem zlou sílu z duše vyhnat. Nějaký čas trvalo, než se bratr ze všeho vzpamatoval psychicky. Dnes už příliš necestuje, ale je naštěstí definitivně v pořádku.

Jana Z., (56), Pardubice