Prý je náš osud někde předem napsaný. Já jsem se mu snažila vyhnout, ale marně.

Život mě několikrát přesvědčil, že co se má stát, to se prostě stane. A věřím také tomu, že se naše budoucnost nechá odhalit v kartách, alespoň částečně.

Vše se vždy vyplnilo

Na ty karty mám jednu kamarádku, jmenuje se Radka. Výklad opravdu ovládá, chodí za ní hodně lidí. Mě o svých schopnostech definitivně přesvědčila, když mi kdysi prorokovala, že se brzy stanu babičkou.

Měla jsem dceru a syna, ale oba byli v té době nezadaní, takže jsem o tom pochybovala. Jenže za dva týdny mi dcera oznámila, že čeká dítě s přítelem, kterého mi zatím zatajila. Musela jsem uznat, že na kartách opravdu něco je.

Další důkaz Radčiných schopností přišel s varováním, že mě v dohledné době čeká nepříjemný úraz v domácnosti. Dlouho se nic nedělo, pak jsem si ovšem opravdu zranění způsobila.

Upustila jsem těžký litinový pekáč, dopadl mi na nohu a zlomil mi dva prsty. Radku jsem pak v nadsázce prosila, aby mi předpovídala už pouze dobré věci. Věděla jsem samozřejmě, že to není možné.

Stalo se to doma

Té osudové věštbě, o níž chci napsat, jsem zpočátku nevěřila. Radka mi totiž řekla, že se zraním v souvislosti s havárií auta. Já jsem ale neměla řidičák a ani jsem tak často nejezdila jako spolujezdkyně. Kamarádka tentokrát upřesnila i den, kdy se to má stát.

Vzala jsem si v práci dovolenou a rozhodla se, že vůbec nevyjdu na ulici. Osud mě ale dostihl. Když mi zazvonil mobil, ozval se manžel a rozklepaným hlasem mi sděloval, že měl nehodu. Nic se mu nestalo, ale auto je nepojízdné.

Zaskočilo mě to, a protože jsem s manželem mluvila v chůzi, nedávala jsem pozor na cestu. Upadla jsem natolik hloupě, že jsem si komplikovaně zlomila ruku.

Když mi ji pak v nemocnici dávali do sádry, uvědomila jsem si, jak přesná ta Radčina věštba byla – přestože se naplnila naprosto nečekanou cestou!

Jitka L. (56), Děčín