Bylo to v dobách, kdy se o těchto věcech nevědělo nic. Když jsem zjistila, že se přítel zabývá esoterikou, okamžitě jsem se s ním rozešla. Myslela jsem si, že je blázen.

Po maturitě jsem zamířila z malého města rovnou do Prahy. Zdravotních sestřiček byl vždy nedostatek. Od prvního setkání se mi líbil náš rentgenový technik. Záhy jsem zjistila, že ani já mu nejsem lhostejná.

Byl to místní krasavec, o kterém si většina sestřiček snila a já jsem s ním začala i chodit. Navštěvoval mě dvakrát v týdnu v mém malém bytě, ale nikdy jsme nikam spolu nechodili. Nezůstával ani na noc.

Já však byla zamilovaná a šťastná, že mám takového krasavce. Až přišel konečně den, kdy mi můj milý sdělil sladké tajemství, že tentokráte se mnou zůstane celý víkend. Byla jsem v sedmém nebi, protože i já jsem měla pro něho sladké tajemství.

Dívali jsme se na zamilovaný film, který skončil láskou největší. Řekla jsem: „My také jednou takhle krásně budeme žít.“ Moji naivní představu přešel beze slov. Nemohla jsem se dočkat, až mu řeknu, tu nejsladší novinu, že budeme tři.

Nechávala jsem si to na sobotní večer. To měl být hřeb našeho prvního společného víkendu.

S šílencem dítě nechci!

Noc byla krásná a stejně romantický byl i celý následující den. Když jsme po obědě slastně odpočívali v posteli, řekl, že večer přichystá on – podle svých představ. Ležela jsem si tedy v posteli a povalovala se. Těšila jsem se na velkou romantiku.

Jaké ale bylo moje zděšení, když se do ložnice nevrátil můj pohledný miláček, ale montrum pomalované nějakými ornamenty, na obličeji maska s orlím zobákem a slepičí pařátky s peřím na krku. Ochrnula jsem hrůzou. To nejhorší mě ale mělo čekat.

Na slavnostním stole ve vedlejším pokoji se to hemžilo nějakými amulety, všude kolem svítily svíčky a všemu kralovala velká nechutná lebka. Dostala jsem hysterický záchvat. Žádná romantika! Byl to hororový masakr. A můj milovaný v mých očích nebezpečný blázen.

Ani nevím, jak odešel. Všechno jsem to vyházela a probrečela celou noc.

Druhý den jsem se rozhodla, že půjdu na umělé přerušení. Později přišlo období, kdy jsem svého činu litovala. Po revoluci se začalo o magii psát a hovořit. A mně se nedařilo s manželem otěhotnět a jsem bezdětná. Možná je to trest za to, že jsem se rozhodla tak unáhleně.

Ludmila (57) Olomouc