Někdy se člověk musí rozhodnout jen pro jednu životní roli.

Než jsem našla toho pravého, přehoupla se mi v kalendáři třicítka. Vdávala jsem se ve dvaatřiceti. Měla jsem sice předtím dva delší vztahy, ale první skončil partnerovou nevěrou a druhý odcizením. Když jsem potkala Leoše, věřila jsem, že s ním budu už napořád.

Následky jedné nevěry

Manželství probíhalo v pohodě a bez hádek. Neměli jsme téměř žádné problémy, až na jeden zásadní. Nedařilo se nám počít potomka. Mně přitom biologické hodiny tikaly čím dál rychleji a tak jsem propadala panice. Podstoupili jsme oba podrobná vyšetření.

Ukázalo se, že je to právě Leoš, kdo v našem vztahu nemůže mít děti. Jako možné řešení se nabízela adopce, i když jsme o tom nebyli oba stoprocentně přesvědčeni. V té době jsem potkala bývalého kamaráda z dětství. Jmenoval se Adam a vždy jsme si skvěle rozuměli.

Potřebovala jsem se někomu vypovídat. Z domluveného setkání se nakonec vyklubala jednorázová nevěra. Nesla jsem to těžce, věděla jsem, že jsem překročila své osobní hranice. Uklidňovala jsem se tím, že čas vše zmírní.

Ty chvíle v Adamově bytě ale nezůstaly bez následků. Zjistila jsem, že jsem v jiném stavu. A protože Leoš byl neplodný, bylo jasné, že bych mu to nevysvětlila. Dítě jsem přitom chtěla.

Osud si s námi pohrál

Ta situace byla opravdu nezáviděníhodná. Manželovi jsem vše řekla a on mě postavil před jasnou volbu: buď zůstaneme spolu a já podstoupím interrupci nebo je konec. Zvítězila ve mně touha po mateřství.

S rozvodem jsem nedělala Leošovi žádné problémy, bylo mi jasné, že je to moje vina. On sice do poslední chvíle doufal, že si to rozmyslím, ale nestalo se tak. Přivedla jsem na svět dcerku a zůstala s ní sama.

Dobře jsem ji vychovala, dnes je úspěšnou manažerkou. Paradoxem je, že Leoš se později oženil a měl dvě děti, prokazatelně jeho. Lékaři se zmýlili. Zřejmě nám nebylo osudem přáno, abychom byli spolu.

Iveta R. (58), Kroměříž