Nenáročná bylinka s výtečnou chutí a vůní, to je kerblík třebule. Nevyžaduje slunce, lístky můžete sklízet i v zimě. Je ideální k rybám, drůbeži, vajíčkům a do omáček.

Kerblík třebule má delikátní chuť. Spolu s petrželkou, pažitkou a estragonem tvoří proslulou směs „jemných bylin“, které zejména Francouzi přidávají k řadě pokrmů.Kerblík samotný je výborný ve smetanových polévkách a omáčkách, nebo s dušenou mrkví na másle.

Zatímco jiné aromatické bylinky voní tím více, čím větší dávku slunečních paprsků jim dopřejeme, kerblík je nejaromatičtější naopak ve stínu.Daří se mu i na okenním parapetu, nejlépe na severně či východně orientované straně.

Čerstvý po celý rok

Kerblík se velmi snadno množí rychle, semena rychle klíčí, lístky lze otrhávat již za měsíc od vysetí (a právě mladé jsou nejchutnější).Nejlepší chuť mají listy kerblíku čerstvé a mladé. Sklízejte je proto ještě před tím, než rostlina rozkvete.

K pokrmům je přidávejte, pokud to jde, až na závěr vaření – uchovají si tak chuť, vůni a více prospěšných látek.Listy kerblíku jsou bohaté na vitamíny, minerály a vonné silice podporují zdravé trávení. Aroma lístků lze uchovat nejlépe zmražením, nebo naložením do octa či oleje.

Šťáva na sílu a energii

Kerblík obsahuje hodně vitaminu C, čímž dodává v zimě unavenému organismu energii.K jeho minerálům patří i draslík, který povzbudí činnost ledvin a odvodnění těla. Šťáva vymačkaná z kerblíku dříve sloužila k očistné kúře, i dnes si z ní  můžete připravit skvělý nápoj na čištění krve:

hrst 1 nakrájeného kerblíku rozmixujte s banánem a 250 ml jablečné šťávy.Hustou šťávu zvolna „žvýkejte“, aby lépe účinkovala. Pokud vyrazíte pro kerblík až na jaře do přírody, pozor na záměnu s bolehlavem plamatým, který je jedovatý. Je větší a na rozdíl od voňavého kerblíku nepříjemně páchne.

.