Ještě pořád se z té tragédie nemohu vzpamatovat. Nechápu, jak mohl být můj vnuk tak nezodpovědný.

Loňský Silvestr se u nás neslavil. Seděli jsme u večeře, ale nikdo si na dobrém jídle moc nepochutnával. Všem se nám hlavou honily děsivé vzpomínky z předloňského konce roku. A upřímně si myslím, že už konec roku nebudeme slavit nikdy.

Zatáhla jsem raději nejen závěsy, ale i žaluzie. Jen abychom neviděli všechny ty prokleté ohňostroje. I když hluku petard jsme nedokázali nijak čelit. Byly to moc bolestivé vzpomínky.

Náš malý virtuos

Když byly mému vnukovi Alexovi čtyři roky, přišel s tím, že chce hrát na housle. Nikdo z nás nechápal, kde na to přišel. Muzikanti jsme doma nebyli nikdo a takhle malé dítě k housličkám těžko mohlo někde přijít.

Ale Alex se nedal odradit a tak dlouho otravoval, až jsme se šli poradit do Lidušky. Vzali ho a brzy se ukázalo, že housle jsou jeho život.

Dostal se na školu

Alex začal brzy ve hře vynikat a vyhrávat různé houslové soutěže. Pilně cvičil, bavilo ho to a nakonec ho přijali na konzervatoř. Měl jasno, čím se bude živit. Hrou na housle a svou milovanou muzikou.

V létě měl jet na několika měsíční stáž k výbornému učiteli do USA. Ohromně se na to těšil.

Kamarádi a alkohol

Na toho osudného Silvestra se domluvil s kamarády ze školy, že pojednou na hory na chalupu. Oslava musela být asi velmi bujará. Vše víme bohužel jen z vyprávění. O půlnoci před chatou na sněhu chtěl Alex všem připravit překvapení a uspořádat jim ohňostroj.

Něco ale v té sadě, co koupil, nebylo v pořádku. Navíc Alex nebyl nijak zvlášť technicky zdatný a při neodborné manipulaci, mu jedna rachejtle v ruce explodovala.

Konec kariéry

Bylo to devastující zranění. Levou ruku měl úplně zhmožděnou a přišel na ní o tři prsty. To je konec všemu. Bez prstů být slavným houslistou nemůže. Jiný smysl života zatím nenašel. Kromě muziky ho nic nezajímá a stále neví, cio s ním bude dál. Můj vnuk je úplně na dně a my s ním.

Magda K.(72) Olomouc