Nemyslela jsem si, že pijeme mnoho. Dali jsem si jen občas, aby byl život tak nějak veselejší. Až díky Kristýnce jsem pochopila, že je to špatně.
Když naše děti vylétly z hnízda, já krátce nato odešla do důchodu a dva roky po mně i manžel. Hodně času jsme pak trávili na zahrádce a také ve své oblíbené hospůdce.
Chodili jsme tam denně a musím přiznat, že jsme mívali občas i dost naváto, když jsme se pak vraceli pozdě večer domů. Vnoučátek jsme se nemohli dočkat, naše děti nás dlouho napínaly. Krásná vnučka Kristýnka se narodila, až když mi bylo vysoko přes šedesát.
Do hospůdky
Kouzelná holčička, ze které jsme byli s manželem vedle. Byla jsem pyšná babička, a manžel ještě pyšnější dědeček! Jezdili jsme s kočárkem po vesnici a chlubili se.
Samozřejmě jsme stále chodívali do naší hospůdky, třeba i na procházce s kočárkem − jen jsme většinou vysedávali na zahrádce. Ale když jsem Kristýnku hlídala, dala jsem si maximálně jedno − pivo nebo víno!
Holčička rostla jako z vody. Když jí byly tři, vrátila jsem se postupně ke svým starým zvykům a chodila zase do hospody denně a tam si dala daleko víc než jen jedno pivo. Když byla ale vnučka u nás, tvářila jsem se jako příkladná babička.
Zoufalý pláč
Ten den jsem zrovna hlídat neměla, tak jsem vyrazila za manželem do hospody. Když jsme se kolem půl jedenácté zvedli k odchodu, měli jsme oba dost. Šněrovali jsme si to spolu k domovu, manžel padl vysílením za brankou u psí boudy a chrápal na celou vesnici.
Já se dopotácela domů a padla na kanape v kuchyni. Probral mě až zoufalý pláč naší Kristýnky před domem. „Dědečka někdo zabil!“ V tu chvíli jsem se probrala a vyrazila ven.
Snažila jsem se, aby na mě nebylo znát, jak je mi zle. Bylo strašné vidět, jak naše uplakaná malá vnučka klečí nad spícím ožralou, jímž byl její dědeček. Snacha, která je zapřisáhlá abstinentka, nic neříkala, jen se na mě významně koukala.
Ten den jsme si s dědkem řekli, že s tím pitím musíme něco udělat. Nechceme přece, aby se za nás vnučka nebo snacha styděly. Od té doby jsme do hospody ani nepáchli.
Kamila (71), Vysočina
Fascinující příběh o změně životního stylu, který ilustruje, jak důležité je uvědomit si svůj dopad na rodinu. Takové příběhy mají velký význam pro širší veřejnost a vnímání alkoholu v naší společnosti.
To teda člověka dostane, jak takový maličký člověk může změnit celý život. My doma se snažíme žít zdravě, ale občas nějaký ten pohárek k večeři si dáme. Se zapřisáhlou abstinentkou by to bylo těžký.
Tak tohle je ale příběh, co? Není nic lepšího než mít takovou motivaci od rodiny. Kristýnka je malý andílek, co vám ukázal správnou cestu. U nás taky občas potrebujem někoho, kdo nám otevře oči.