Zdálo se jí o holčičce v bílých šatech a její mamince na koni. Vezly jí lesní cestou k věži. To místo jsme pak opravdu našly.

Rády cestujeme s dcerou a malou vnučkou Eliškou nazdařbůh po českých a moravských krajích. Je to naše oblíbená zábava. Jakmile se udělá na jaře hezky, vyrážíme na výlety.

Vybereme si směr, kterým se vydáme, dáváme si ale prostor pro improvizaci a hledání nových míst. Takto jsme našly nádherná a zcela neznámá zákoutí, o kterých většina lidí neví. Tentokráte jsme si vybraly jihozápadní Čechy.

Tento kraj příliš neznáme, a tak jsme se těšily na nové zážitky. Na svém výletě jsme dojely až na Domažlicko. Kraj to je nejen krásný, ale také magický. Opředený zvláštní atmosférou a tajemnou historií.

Přišli si pro nás do hotelu

Tehdy jsme se ubytovaly v nenápadném malém pensionu nedaleko města. Byl to bývalý mlýn na samotě v úžasné přírodě. Před večeří jsme si udělaly kratičkou procházku, poseděly večer na terase, a s velkou chutí po vydatné večeři usnuly. Noc byla zvláštní.

Já běžně sny nemívám, ale tentokráte se mi zdál barevný a neuvěřitelně živý. Byla jsem v něm na jakési historické oslavě. Lidé kolem byli oblečeni ve starodávných šatech, byli příjemní a pohostinní, cítila jsem vůni chleba a masa, které se peklo na rožních.

Také mi ještě dlouho po probuzení zněla v uších dávná hudba a smích dětí, co tam pobíhaly. Celý následující den jsem se nemohla zbavit silného pocitu z nevšedního nočního zážitku.

Přivezla ji žena na koni

Ani se mi ráno nechtělo vstávat, jak jsem byla omámená. Jen jsem ale otevřela oči, už mi šestiletá vnučka nadšeně líčila svůj zážitek. Ve snu byla na jakémsi hradě, a tam se skamarádila s holčičkou v dlouhých bílých šatech.

K ránu, když začalo svítat, jí prý zpátky do našeho pensionu odvezla její maminka na krásném velkém koni. Vnučka musela slíbit, že druhý den přijde na hrad. Po snídani jsme nasedly do auta a jely – opět bez cíle, jako to děláváme.

Ocitly jsme se tak na úzké silnici mezi lesy. Vnučka náhle vykřikla: „Tady je ten hrad! To je ta cesta, kterou jsem jela na koni!“ Zastavily jsme a rozhodly se, že se projdeme po okolí. Jaké bylo naše překvapení, když jsme skutečně narazily na zříceninu.

Ten hrad se jmenoval Rýzmburk, a vnučka tvrdila, že to je každopádně ten ze snu. Své kamarádce v ruinách zanechala na památku svého medvídka, co sebou měla.

Sympatie mezi oběma dívenkami musely být velké, protože na holčičku ze snu vzpomíná Eliška dodnes, a to jí je už přes dvacet!

Milena H. (64), Příbramsko.