Myslela jsem, že ten dům dokonale znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Přesto vnuci našli pokoj, o němž neměl nikdo ani tušení.
Ten dům kdysi postavili mí praprarodiče a já jsem v něm vyrůstala. Proto jsem si myslela, že ho znám dokonale, už můj otec ho měl prozkoumaný a ukázal mi jako dítěti všechny skrýše.
Nebyl koutek, který bych v dětství neprolezla. Zato moje děti vůbec nepatřily mezi takové nadšence her na schovávanou a objevování skrytých zákoutí starého domu.
Pobyt na vesnici byl pro ně zátěží, v tomto směru se vyvedly po svém otci, který byl typickým městským dítětem. Starý rodinný dům na vsi, do kterého jsem se nastěhovala natrvalo teprve v důchodu, zaujal až moje vnuky.
Dětský pokojík
Jejich favoritem se stala zejména místnost v podkroví, kterou kdysi využíval můj táta jako dílnu. Taky jsem si v tom pokoji ráda hrála, když jsem byla malá.
Nábytek zde nebyl, zato se v místnosti skrývalo plno zajímavých věcí, jako například velká starodávná váha a k ní různá závaží.
V podlaze se dalo navíc odsunout prkno a dostat se pod ní. Tam jsem našla staré noviny a tu a tam nějakou drobnost. Jednou dokonce stříbrnou lžičku a dřevěnou hračku, vojáčka na koni. Vnukům jsem o těch zajímavých nálezech vyprávěla. Poslouchali mě s rozzářenýma očima.
Tvrdili, že oni určitě taky něco najdou. Já jim to vyvracela. Všechna tajemství tohoto domu byla přece už dávno objevena. To jsem se ale mýlila!
Otcovu dílničku v podkroví jsem vnukům vymalovala a zařídila starým nábytkem, vznikl z ní docela pěkný dětský pokojík.
Jako v pohádce
Svůj pokoj si zamilovali a trávili v něm hodně času. A najednou to přišlo. „Babičko, co je tohle?“ zeptal se malý Tomáš. Odpověděla jsem, že ten velký hřebík ve zdi je v pokoji od nepaměti.
Vnuk pokýval hlavou, a pak před mýma očima udělal něco, čemu jsem nemohla uvěřit. Zatáhl za něj. Stěna kolem hřebíku se pohnula. Byly to tajné dveře. V němém úžasu jsem zírala.
Tolik let, tolik generací, a nikoho z nás nikdy nenapadlo za ten hřebík ve zdi zatáhnout!
Cítila jsem vzrušení jako za dob svého dětství – s baterkou jsem vyrazila s vnuky do tajemné místnosti. A tam byl! Poklad! Plno cenných věcí, které tam mí předkové kdysi ukryli. Musely tam ležet snad dvě staletí!
Eva (68), Příbramsko
Absolutně poutavý příběh, který dokazuje, že každý dům, každá rodina má svá tajemství čekající na odhalení. Ty vnuky musela zaplavit vlna radosti a překvapení. Co vše rodinný domy ukrývají, že?
Jako malá jsem taky vždycky snila o tom, že najdu nějaký skrytý poklad. A ty vnucky… super detektivové! Hrozně bych chtěla vidět jejich tváře, když ty tajný dveře otevřeli. To muselo bejt něco!
Příběh jak vytržený z knihy. Přemýšlím, co všechno by se taky dalo najít v našem starém rodinným domě. Už samo to zjištění, že po tolika letech je tam ještě něco neznámýho, je super!
Fascinující příběh! Připomíná mi to, jak jsou prozkoumávání a objevování důležité v každém věku. A jak je někdy největší dobrodružství skryto přímo před naší nos. Gratuluji k nálezu!
Ouu jé, to je opravdu jako z pohádky. Představa, že bych objevila něco takového ve starém domě naší rodiny… No prostě sen. Muselo to být vyloženě magický moment, až se mi z toho zatajil dech.
Wow, to je jako z nějakýho filmu! Mě se vždycky líbili takovýhle příběhy, kde lidi najdou něco úplně neočekávanýho. A že to byli ještě vnuci, to je hrozně roztomilý!