Čáry osudu, které máme v dlaních, nelžou. Jen někdy déle trvá, než to zjistíme.

V mládí jsem měla dvě nejlepší kamarádky: Táňu a Alenu. Alena byla hodně živelná dívka, která neustále hledala nová dobrodružství. Jednoho dne nám navrhla, že si necháme věštit budoucnost z ruky. Měla pratetu, která se tím zabývala.

Nevycházelo to žádné z nás

Trochu jsem se bála, co se dozvím, ale vypadalo to, že jak já, tak i ostatní dvě kamarádky budeme mít v životě štěstí. Táňa se dozvěděla, že se stane slavnou, jak si přála. Aleně zase z čar na ruce prateta vyčetla, že ji čeká sňatek s cizincem a stěhování.

A mně, která jsem z nás tří byla nejvíc rodinně založená, bylo řečeno, že se dočkám tří zdravých dětí. Čas utíkal, přišly události, které to čtení z ruky, brané námi spíš jako hra, přebily. Maturita, promoce, první velké lásky, první střety se životem.

Blížila se nám třicítka a ani u jedné z nás to nevypadalo, že by ta vyčtená budoucnost vyšla. Táňa se stále marně snažila prosadit jako módní návrhářka, Alena po cizině jen marně toužila a já zatím nenašla toho pravého, se kterým bych měla ty tři děti.

Vyšel i počet dětí!

A pak se to najednou začalo vyplňovat! Nejprve Alena potkala svého Angličana. Do roka se vdala a odstěhovala do Londýna. Souběžně s tím se prosadila i Táňa a začala se o ni zajímat i renomovaná módní firma. A já jsem potkala Honzu.

Byla to velká láska na první pohled a do půl roku jsme stáli před oddávajícím úředníkem. Jen s těmi dětmi byla potíž. Otěhotněla jsem po mnoha pokusech až v pětatřiceti.

Když jsem do jiného stavu přišla podruhé, už jsem s tím ani nepočítala a na třetí předpovídané dítě se necítila. Nevadilo mi, že by ta předpověď byla nepřesná, šťastná jsem byla i tak. Osud to ale zařídil jinak: přivedla jsem na svět dvojčata!

Všechno tedy vyšlo tak, jak mělo a já věřím, že svůj život máme opravdu vepsaný do dlaní.

Jarmila M. (48), Liberec