Dostala jsem se do velkých zdravotních potíží. Nemohla jsem ale opustit svou práci. V horečkách jsem se náhle ocitla v pyramidě, která mě nabíjela energií. Myslím, že to bylo způsobeno velkým vyčerpáním.

Zůstala jsem sama s dětmi, pracovala od nevidím do nevidím a nemoci přecházela. Jednoho dne jsem zkolabovala. Chřipka si mě opravdu vychutnala.

Vysoké teploty byly strašlivé, dostávala jsem záchvaty zimnice a pak se zase  potila.Věděla jsem, že nemohu dlouho  v zaměstnání chybět. Byla to soukromá firma, práci jsem si musela udělat a nemohla jsem si dovolit být často doma.

Už nemoci dětí mi komplikovaly život a Damoklův meč nade mnou výhružně visel.Bylo jasné, že se židle pode mnou hodně kymácí. S hlavou plnou problémů jsem usínala a přitom bojovala s nemocí. Všechno se to nahromadilo…

Křišťálová pyramida

Nevím, jestli jsem blouznila z horečky nebo to byl sen, ale zdálo se mi, že jdu po Karlově náměstí.

Zastavila jsem se u fontány v parčíku a najednou se nemohla nadechnout. Hučelo mi v hlavě, všechno se rozmlžilo a já padala k zemi.

Jak jsem tam tak ležela a dívala se do nebe, najednou jsem viděla, že se nade mnou tyčí skleněná p yramida.A skrze ní proudilo světlo a do těla se mi vlévala síla a energie. Probudila jsem se a bylo mi kupodivu lépe.

Když jsem po chvíli zase usnula, sen se opakoval. A pak zase a zase – až jsem se neuvěřitelně, za jedinou noc, vyléčila.

Ráno jsem vyskočila z postele jako rybička. Jakmile mi ale vybyla chvilka, běžela jsem do knihovny a zapátrala ve starých knihách, abych našla něco o Karlovo náměstí. A to, co jsem zjistila, bylo opravdu zajímavé.

Je to magické místo?

Dočetla jsem se neuvěřitelnou věc, která mě naprosto fascinovala.

Karel IV. nechal toto náměstí údajně postavit přesně podle půdorysu egyptské pyramidy – náměstí má přesně rozměry její základny.A tam, kde se nacház í Faustův dům, kde podle legendy odnesl doktora Fausta do pekla Ďábel a zbyla po nich pouze díra ve stropě, by v  pyramidě byla Faraonova komnata s tunelem, kterým faraonova duše letí ke hvězdám.Něco takového bylo pro mě úžasné.

Běžela jsem hned vzápětí večer na Karlovo náměstí a postavila se do parčíku přesně do míst, kde jsem ve svém snu ležela, a tam zvedla hlavu ke hvězdám a poděkovala.

Jak jsem tak hleděla k temné obloze, měla jsem opravdu na chvíli zvláštní pocit, jako bych viděla kolem průsvitné stěny pyramidy.

Jitka (42), Praha