Byla jsem člověk, který sahal hned po lécích a vyhledával lékaře. Léčitelům jsem nevěřila. Proto jsem si nejspíš musela vzít za muže včelaře.

O koníčku mého druhého manžela jsem neměla dlouho ani ponětí. Až po tříleté známosti, když jsem začala trpět strašnými bolestmi hlavy, jej prozradil.

Měla jsem těch nemocí mnoho už od dětství, byla jsem zhýčkané děcko z lékařského prostředí, které nemělo žádnou pořádnou imunitu, jakou si vybudují vesnické děti.

Jaromíra jsem potkala až po nevydařeném prvním manželství, samozřejmě s lékařem, protože jsem se díky rodičům mezi jinými lidmi nepohybovala.

Kvůli svému zdraví jsem si ani raději nepořídila děti, protože jsem nabyla dojmu, že bych těhotenství a hlavně porod nepřežila.

Jaromíra jsem potkala v šestatřiceti letech, a to náhodou. Jeho sestra ho vytáhla do Národního divadla, kde do té doby nikdy nebyl. Já seděla hned vedle.

To asi nepřežiju!

Byl krásný, slunný červenec, a já jej proležela celý v posteli, protože mi bylo zle. Měla jsem úporné bolesti hlavy, do toho mi naskákaly puchýře, protože jsem si ošklivě spálila při vaření ruku.

Držela se mě taky strašná rýma už dva měsíce a občas jsem pokašlávala, zejména v noci. Jaromír toho měl najednou dost, bouchl do stolu jako správný chlap z vesnice, naložil mě do auta a odvezl k sobě domů. Tam jsem teprve zažila hrůzu!

Ten jeho domek byl obklopený zarostlou zahradou a všude bylo tolik nástrah a nebezpečí! Včetně jeho domova, kde byli pavouci a další havěť. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem na prahu domu viděla dokonce zmije, jak se spokojeně vyhřívají na sluníčku. Chtěla jsem domů hned!

Začala jsem věřit

Přítel mi namazal puchýře medem. Bolest ustoupila. Pak mi udělal posezení mezi úly, tak jsem se dozvěděla o jeho koníčku. Nejdříve jsem si myslela, že mě hlava přestala bolest hrůzou ze žihadel, ale den po dni, jak jsem tam sedávala, potíže mizely.

Dnes už manželovi a jeho léčivým okřídleným kamarádkám věřím. Med je zkrátka všelék! Nejen on, ale i příroda kolem mě zbavily mnoha potíží, které mě trápily od dětství. A mnohé z nich byly očividně zbytečné.

Jana (60), Dačice