Už od mládí jsem byla sportovně založená ženská, kterou jen tak něco nepoloží. Ještě že tak, protože jsme si před několika lety s manželem koupili starý statek a svépomocí jej rekonstruovali.
Oba jsme tedy měli práce až nad hlavu, a když nám přece jen zbyla trocha volného času, vyráželi jsme spolu na kola nebo v zimě na běžky.
Jako ve špatném snu
Já byla vždy zdravá jako řípa, a tak jsem pravidelné prohlídky u lékaře brala jen jako nutné zlo, které je nutné jednou do roka přetrpět.
Celou řadu let tomu tak i bylo, jenže ta poslední prohlídka na gynekologii najednou obrátila můj život úplně vzhůru nohama. Následovala série dalších vyšetření, po kterých bylo jasné, že jsem skutečně vážně nemocná.
V tu dobu jsem se cítila jako ve špatném snu, z kterého jsem se nemohla probudit. Měla jsem takový strach, že jsem v hlavě spřádala samé katastrofické scénáře. Naštěstí tu byl můj muž, který mi neúnavně vysvětloval, že se mohu uzdravit. Jenže já to tak nevnímala.
Bojovala jsem jako lev
Večer před operací jsem zoufale plakala do polštáře, protože jsem nevěřila, že se o několik hodin později probudím z narkózy. Ten nahoře měl se mnou ale jiné plány, a já se opravdu vzbudila. Celá bolavá a rozbitá, ale živá.
Když jsem se koukala, jak za nemocničním oknem vychází slunce, rozhodla jsem se, že tu nemoc, tu zákeřnou mrchu, porazím. Od té doby jsem bojovala jako lev, však jsem také vedle sebe měla parťáka, který mě nenechal to vzdát.
I když další léčba byla velmi náročná, manžel mi dodával odvahu a po celou dobu stál při mně. Pomáhal mi, když jsem byla slabá, nosil mi jídlo do postele a sehnal knihy, které jsem si vždy chtěla přečíst, jenže jsem na to neměla čas.
Bez manžela bych to nezvládla
Vařil mi silné vývary, když jsem jiné jídlo neudržela v žaludku, a držel mě v noci za ruku. Jen díky němu jsem celé to těžké období nějak zvládla. Stále tu však byly obavy, že se nemoc vrátí.
Nyní, po deseti letech, mohu konečně říct, že jsem zdravá. V hloubi své duše ale moc dobře vím, že největší zásluhu na mém uzdravení má můj manžel. Však mu to také dost často připomínám.
Ludmila Z., 55 let, Brno
Opravdu inspirativní čtení! Síla, kterou jste prokázala, je obdivuhodná, a váš manžel byl opravdovým hrdinou v pozadí.
Vaše příběh je důkazem, že pokud máme lásku a podpory, můžeme překonat vše. Ať se vám daří nejen ve zdraví, ale i ve štěstí!
To je silný příběh! Je úžasné, že jste měli jeden druhého. Málokdo má tak skvělý vztah!
Wow, obdivuju, jak jste to zvládli! Skvělý příklad toho, jak důležitá je podpora blízkých. Držím palce, ať už máte jen samé radosti!
Je nádhera vidět, jak láska dokáže překonat i ty nejtěžší překážky. Přeju vám jen zdraví a štěstí do dalších let!
Skvělý článek, opravdu inspirující! Manželé, kteří se navzájem podporují, jsou zázrakem v životě. Velká poklona za vaši vytrvalost, paní Ludmilo!