Je to už patnáct let, co jsem přišla o svého sourozence. Vím, co se dělo před jeho smrtí.

V dětství jsme to měli doma rozdělené tak, jak to obvykle bývá. Můj bratr Tomáš byl starší a dělal průšvihy, já jako mladší jsem byla tou rozmazlovanou. Projevovalo se to tak nadále i v dospělosti.

Tomáš se dostal už v mládí do problémů se zákonem, střídal jednu holku za druhou a nakonec přivedl do jiného stavu tu, kterou vlastně nechtěl.

Oženil se, ale nebylo to na dlouho, rozvod přišel do dvou let. Já jsem kráčela životem přímo, vystudovala jsem vysokou školu, našla si hodného partnera a vdala se v šestadvaceti.

Byli jsme oba hodně rozdílní

Ačkoliv byl natolik problémovým a vlastně černou ovcí rodiny, měla jsem s bratrem vždy dobré vztahy. Občas, když byl upřímný, mi říkal, jak mi vlastně závidí můj klidný rodinný život.

On sám se oženil ještě jednou, ale dopadlo to stejně, takže mu na krku zůstalo jen placení alimentů.

Oba jsme prostě měli k životu jiný přístup a podle toho nám to osud vracel. Projevilo se to i na našem vzhledu. Vždycky mi připadalo, že Tomáš stárne rychleji než já a lidé mu většinou hádali více let, než kolik mu bylo.

Po čtyřicítce už na tom byl bratr docela špatně. Nedařilo se mu ani pracovně. Střídal jedno zaměstnání za druhým, měl dluhy a bydlel sám v maličkém sklepním pronajatém bytě.

Přitom dál utrácel, jako by nemyslel na budoucnost. Párkrát si ode mě chtěl půjčit peníze, ale to jsem odmítla. Potom mi jednoho dne Tomáš oznámil, že objevil nový způsob, jak zbohatnout. Hodně mě to vyděsilo.

Chtěl požádat ďábla

Oním způsobem, který chtěl bratr použít, byla černá magie. Od jednoho známého dostal starou knihu, vydanou na počátku minulého století. Byl to magický spis, obsahující návod na spojení s temnými silami, možná i se samotným ďáblem.

Ten pak měl splnit jakékoliv přání, avšak výměnou za duši. Nejprve jsem si myslela, že Tomáš definitivně ztratil rozum. Pak jsem pochopila, že to myslí vážně. Viděla jsem na něm, jak je opravdu odhodlaný smlouvat s temnotou. Varovala jsem ho, že to může špatně skončit.

Mávl nad tím rukou a prohlásil, že ví, jak to zařídit, aby o svoji duši nepřišel. Zkoušela jsem se pak poradit s manželem a jednou kamarádkou, jak by se dalo bratrovi v jeho šíleném plánu zabránit, ale na nic jsme nepřišli.

Kamarádka dokonce poněkud škodolibě řekla, že každý má v životě to, co si zaslouží.

Nikdo neměl sebemenší podezření

Za tři týdny jsem šla Tomáše znovu navštívit. Při pohledu na to, jak vypadá, jsem klesla do kolen. Mluvil tiše, jako by se bál něčeho kolem sebe. Ukázal mi smlouvu s temnými silami, kterou prý podepsal vlastní krví.

Stálo v ní, že do dvou měsíců získá hodně peněz, ale jeho duše už nebude patřit jemu.

Byla jsem z toho zmatená, protože přes to všechno bratr stále vypadal, že mu rozum slouží. Nechápala jsem, proč by hrál s tou smlouvou takovou komedii. Týden poté vyhrál Tomáš značnou částku peněz v loterii. Hned začal utrácet, mně také nabízel peníze, ale já jsem odmítla.

Dlouho se ale z nenadálého bohatství neradoval. Za dalších deset dnů ho našli doma mrtvého. Ještě předtím mi stačil zavolat, že si pro něho temné síly už brzy přijdou.

Mrzí mě, že jsem o tom nikomu neřekla, ale lidé by mi stejně nevěřili. Stejně tak já nevěřím, že bratr zemřel přirozenou smrtí. Jsem přesvědčena, že se vše odehrálo přesně tak, jak to bylo ve smlouvě. Ta se v jeho bytě ale nenašla…

Věra L., (60), Praha