Zdánlivě nenápadné předměty kolem nás mohou mít čarodějnou povahu!    

Vždycky jsem měla ráda staré věci, ze kterých na člověka dýchala jejich historie. Kdykoliv se někdo ze známých třeba zbavoval nepotřebného nábytku, chtěla jsem ten kousek vidět.

Tímto způsobem se k nám domů dostal noční stolek z pozůstalosti po tetičce jedné kolegyně.

Záhadné zmizení náramku

Starožitný stolek se mi líbil tolik, že jsem vyhodila do sklepa ten dosavadní moderní. Zásuvka šla sice otevírat dost ztěžka, ale to mi nezabránilo dát si tam obvyklé věci:

knížku, kterou jsem měla v plánu číst jako další v pořadí, náramek, který jsem kdysi dostala od manžela nebo napůl snědenou malou bonboniéru. Druhý den, když jsem si chtěla vzít připravenou knihu, všimla jsem si, že ze šuplíku zmizel náramek.

Ptala jsem se manžela, jestli si ho nebral, ale podíval se na mě jako na blázna. Proč by to prý dělal? Prohledala jsem celou ložnici, ale náramek jsem nenašla. Byla to záhada. Věděla jsem na sto procent, že já sama jsem s náramkem nic nedělala.

A manželovi jsem věřila. Tato příhoda ale nebyla poslední svého druhu!

Přesvědčilo to i manžela!

Během dalších týdnů ze zásuvky nočního stolku postupně mizely další věci. Ještě děsivější ovšem bylo, že se v ní objevovaly i předměty, které jsem nikdy předtím neviděla! Jednou jsem tam našla cizí náušnice, jindy zase nějaký rozepsaný milostný dopis.

Manžel mi to nejprve nevěřil, ale přesvědčilo ho, když po otevření zásuvky jednou našel italsky psanou knížku. Shodli jsme se na tom, že stolek je čarodějný a že ho doma nechceme.

Mohli jsme z něj udělat atrakci, ale kouzla s mizením a objevováním předmětů fungovala jen tehdy, když to člověk nečekal. Stolek nakonec skončil rozštípaný a spálený v kotli. Když jsme ho spalovali, z komína se vyvalil neobvyklý hustý černý dým.

Do ložnice jsem vrátila svůj původní stolek, ze kterého se nikdy nic neztratilo. Mrzí mě ale, že ten náramek od manžela jsem už nikdy nenašla!

Jiřina K. (50), Žatec