Nebezpečí, které mi podle postavení planet hrozilo, jsem se naštěstí vyhnula.

V životě to bývá tak, že některým věcem uvěříme až tehdy, kdy se o nich sami konkrétně přesvědčíme. Právě tak to bylo i s mým zájem o astrologii.

Občas jsem si – spíše s pobavením – přečetla nějakou tu předpověď v novinách, ale celkově jsem se na tuto oblast dívala skepticky.

Pak jsem se přes svojí sestřenici seznámila s jednou ženou, která se astrologii věnovala celý život. S Monikou jsme se docela skamarádily a když mi vypracovala osobní profil, musela jsem uznat, že celkem odpovídá skutečnosti.

Slíbila jsem, že poslechnu

Monika se mi tak trochu snažila ovlivňovat život. Často mi volala a doporučovala, co mám udělat. Radila mi, kdy jsou vhodné dny pro některé záležitosti. Já jsem to ale nebrala zase tak vážně. Jednu věc jsem ale své nové kamarádce slíbila:

pokud někdy uvidí v mém horoskopu nějaké vážné nebezpečí, tak mi to řekne a já se podle toho zařídím.

Muselo by se ale jednat o něco skutečně hrozivého. V takovém případě jsem byla ochotna Moniku uposlechnout – i proto, že kdyby se vážně něco špatného stalo, vyčítaly bychom si to obě.

Nic takového ale od astroložky dlouho nepřicházelo, takže jsem si připadala v bezpečí.

Jednoho odpoledne mi ale Monika zavolala a už z tónu jejího hlasu jsem pochopila, že pro mě nemá příjemnou zprávu. Neřekla mi nic konkrétního, jen mě pozvala k sobě, abychom si o něčem promluvily.

Akce v zaměstnání

Ukázalo se, že Monika pro mě má špatnou zprávu. Dívala se na moji vzdálenější budoucnost a varovala mě před cestou do ciziny v zimě za rok. Pokud ji prý uskutečním, bude mi tam hrozit smrt. Kamarádka se tvářila velmi vážně, ale já jsem si v duchu spíše oddechla.

Šla jsem k ní s tím, že jsem možná v nějakém bezprostředním ohrožení. Jestli budu plánovat za rok v zimě nějakou cestu, to jsem nebyla schopná teď vůbec říct. Ujistila jsem ale Moniku, že toto varování budu nosit v hlavě.

Ona mi to pak sama během roku často připomínala. Čas rychle ubíhal a blížila se zima.

V zaměstnání se kolegové a kolegyně rozhodli pro velkou akci, lyžařský zájezd do polských Tater. Nejprve mě ta myšlenka nadchla, ale pak jsem si vzpomněla na tu hrozbu z horoskopu.

Bojovala jsem s tím, zda mám Monice věřit a přijít tak o zábavu s ostatními, nebo na nebezpečí nedbat a jet. Nakonec zvítězil strach – a to bylo dobře.

Dodnes jsem jí vděčná

Kolegům a kolegyním jsem se vymluvila na neodkladné rodinné záležitosti. Bylo jim to sice líto, ale respektovali to. Myslela jsem na ně, když jednoho prosincového rána vyrazili směr Polsko. Večer toho dne mě ale čekal šok. Volala mi jedna z účastnic té cesty.

Minibus, kterým cestovali, měl ošklivou nehodu. Několik lidí se zranilo, jeden kolega dokonce hodně těžce. Ten za dva dny v nemocnici zemřel. Celá jsem se třásla, když jsem si uvědomila, že jsem mohla být na jeho místě.

Volala jsem tu zprávu Monice a děkovala jí za to, že mi skutečně zachránila život.

Zároveň jsem si říkala, že jsem měla kolegy v práci před tou cestou varovat. Stejně by mi však nejspíš nevěřili. Monika mi pak řekla, že svůj osud měl onen tragicky zemřelý muž jistě ve svém horoskopu a já bych s tím jen těžko mohla něco dělat.

Dodnes jsem kamarádce vděčná za to, že mě včas před nebezpečím smrti varovala. Astrologii nyní skutečně věřím a na rozdíl od dřívější doby jsem to teď spíš já, kdo Monice volá ohledně mého horoskopu.

Irena M., (57), Uherské Hradiště