To, co se mi stalo, je jak z hloupého filmu. Bohužel se někdy i v reálném životě dějí takové věci. Jen doufám, že je Karel v pořádku.
Před radnicí se už sešli všichni svatebčané. Já byla schovaná uvnitř. Nevěstu by přece neměl nikdo vidět. Teprve, až mě bratr povede uličkou mezi svatebčany. Moc se na to můj mladší bráška těšil. Převzal roli mého otce.
Ten už se bohužel svatby účastnit nemohl. Nebo možná bohudík. Nevím, jak by se na to tvářil, že jsem se rozhodla podruhé vdát. Jenže tatínek mi už před šesti lety zemřel. Teď jsem tu stála s bratrem a netrpělivě čekala, až se objeví ženich. Kde jen Karel je?
Byla to moje velká láska
Karla jsem potkala dva roky po svém rozvodu. Bylo mi čtyřicet a i když jsem tomu už nevěřila, ten mužský mě naprosto okouzlil. Říkal mi, že je taky rozvedený, že jeho bývalá manželka s dětmi žije v Německu.
On prý nemá moc šancí své dva syny často vídat. Stýskalo se mu po nich. Pak začal snít o tom, že bychom mohli mít ještě dítě spolu. Napřed jsem se toho trochulekla. Pak jsem ale sama té myšlence podlehla.
Nastěhoval se ke mně
Měsíc po našem seznámení se ke mně Karel nastěhoval. Byla jsem strašlivě zamilovaná a skutečně jsem to dítě s ním chtěla. A tak jsme se oba snažili o miminko. Alespoň já si to myslela.
A i když se nám to stále nedařilo, plánovali jsme si, jak budeme žít jako rodina. Jednoho dne mě Karel pozval na večeři a přitom mě požádal o ruku.
Rodina šílela
Moje maminka, dospívající děti i příbuzní si ťukali na čelo. Nevím proč, ale Karel se nikomu z nich příliš nezamlouval. A také jim připadalo zbytečné, abych se ve čtyřiačtyřiceti letech znovu vdávala.
Já si to ale nedala vymluvit. Byla jsem naopak úplně nadšená. Začali jsme s Karlem chystat svatbu. Ožila jsem, omládla jsem, těšila jsem se. Nakonec se s tím smířila i rodina a všichni se na svatbu nakonec dostavili. Jediný, kdo chyběl, byl Karel.
Vůbec se neozval
Karel na svatbu nepřišel a nikomu nedal vědět, kde je a co se stalo. Ještě ráno jsme spolu mluvili. Pak definitivně zmizel, jakoby se po něm slehla zem. Samozřejmě, že jsem po něm začala pátrat.
Měla jsem strach, že se mu něco stalo. Chvíli ho hledala i policie. Ale on nebyl nikde. Já však v hledání nepřestala.
Všechno bylo jinak
To, co jsem se po čase dozvěděla, mě naprosto šokovalo. Můj Karel totiž neměl vůbec žádnou rodinu v Německu. Nebyl ani nikdy ženatý a neměl děti. Byl totiž neplodný. Zjistila jsem, že žije, ale pohybuje se někde v jižní Evropě.
Nechápala jsem, proč mi to všechno namlouval. Proč mě nechal chystat svatbu, která se neuskutečnila, ale přesto mě stála mnoho peněz. Až jedna psychiatrička mi vysvětlila, že Karel má zřejmě dost velký psychický problém.
A protože nezvládá svou realitu, utíká do iluzorního světa. Do vysněného příběhu, bájné lhavosti. Už je to všechno pár let a já se na něj přestala zlobit. Jen doufám, že Karel žije a má se podle možností dobře.
Kateřina B. (51), Olomouc
