Někdy potřebujete partnerovi říct i to, co vás štve. Jenže zdánlivě neškodná slova mohou napáchat víc škody než užitku. Jak správně vyjádřit výtku, nebo i kritiku, abyste nenarušila vztah?
Mluvit spolu je prostě lék na většinu partnerských problémů. I v těch nejpohodovějších vztazích to občas zaskřípe. Ale je důležité spolu komunikovat i o nepříjemných emocích, které ve vás ten druhý vyvolal.
Nejde o to JAK, ale KDY
Jenže říct protějšku něco, co víte, že se mu nebude poslouchat dobře, to není vůbec snadné. Jsou chvíle, kdy se nehodí protějšku cokoli říkat, natož vytýkat.
Proto je žádoucí správné načasování a naplánovat si vhodnou chvíli, kdy ze sebe všechno vysypete. Pravděpodobně se vás zmocní silné emoce, které jsou často mocnější než rozum.
Když to ale jde, je fajn si dát odstup a přijít ve chvíli, kdy ta největší emoční síla odezní. První krok je pokusit se nechat odeznít největší naštvání, kdy s vámi zlost a emoce jenom cloumají.
Zvolte vhodné načasování
Lepší je najít si chvíli, kdy nikdo z vás nikam nespěchá, nečekají vás povinnosti a doma je klid. Nevhodné jsou čtyři okamžiky: 1) Když se partner vrací domů, je unavený z celého dne a potřebuje vydechnout.
2) Před důležitou povinností, kdy ho den poté čeká náročné jednání, musí brzy vstávat a je ve větším stresu. 3) Když mu není dobře, trápí ho nachlazení nebo jiný neduh, který ho oslabuje.
4) Když má doma práci, dal se do úklidu, malování nebo opravy spotřebiče, kdy se musí soustředit, a ne mít pozornost rozptýlenou na jiné věci.
Nevytahujte teď staré křivdy
Vytahovat týdny, či dokonce roky staré záležitosti je pak jen zdrojem nepochopení a pocitů křivdy, proč to říkáte až teď, když si to partner už nepamatuje a nechápe, o čem to mluvíte. Neodkládejte proto to, co vás trápí, na příliš dlouho!
Pokud v sobě emoce dlouho držíte a nechcete je vyslovit, vzniká tlak a pocit odcizení. Čím déle o svém trápení nemluvíte, tím je zeď mezi vámi silnější. Jste si tak vzdálení, že se vám vztah rozpadá pod rukama.
Na jaká slova si dát pozor?
Při sdělování kritiky by měly být jakékoli slovní útoky tabu. Snažte se partnera neosočovat. Místo zájmena „ty“ zkuste používat „já“. Neříkejte, jaký je on, ale mluvte o sobě. Jak vám je, jak se cítíte, co s vámi daná situace dělá.
Příklad: „Kdybys tohle neřekl nebo řekl, kdybys tohle udělal nebo neudělal…“ Takové věty v něm vyvolají pocit, že ho z něčeho obviňujete, a nutí ho to bránit se nebo reagovat podobně obviňujícími větami.
Neříkejte „nikdy“ a „vždycky“
Zapomeňte na obviňující věty typu: „Ty mi nikdy nepomůžeš, vždycky přijdeš pozdě… Tato příslovce jsou příliš definitivní a vyvolávají v druhém vztek. A ruku na srdce, opravdu vám „nikdy“ s ničím nepomohl a opravdu „vždycky“ chodí jen a jen pozdě?
Místo bitvy vzneste návrh
Měla byste v sobě mít spíš touhu po vylepšení vztahu než to, abyste druhému ukázala, jak je špatný. Jednou z hlavních chyb, kterých se v partnerské komunikaci dopouštíme, je, že se diskuse změní v boj.
Jenže i když jeden z vás „vyhraje“, ve výsledku je to pro vás jako pro pár spíš prohra. Partnerská konfrontace nemá být bitva, ale přátelská debata, která vás posune dál. Boj vás zavede leda do slepé uličky.
A tak raději kritiku či výtky nahraďte návrhy, co by vám vyhovovalo víc, v čem byste se cítila lépe a co by vám udělalo radost. A ptejte se, co by zase chtěl váš protějšek.
