Jedno neuvážené rozhodnutí může změnit mnoha lidem úplně všechno.

V životě se stávají věci, které si pak člověk do smrti nepřestane vyčítat, i když za ně teoreticky nemůže. Pro mě byl nejhorším dnem ten, kdy jsem přišla o svoji vnučku.

Hádali se i po rozvodu

Manželství mojí dcery Lucie bylo už od začátku dost bouřlivé. Vlastně jsem pořádně nechápala, proč si Romana brala a co ji na něm přitahovalo. Hádali se od prvních chvil a málokdy jsem mezi nimi viděla nějaké projevy lásky.

Jediným důvodem, proč zůstávali spolu, tak bylo společné dítě, malá Ivetka. Stejně jim to ale dlouho nevydrželo. Když byly Ivetce čtyři roky, dcera se s Romanem rozvedla. Byl to nepěkný soud, kdy na sebe oba házeli všechnu špínu, která je napadla.

Styděla jsem se za oba. Po rozvodu jsem pak Ivetku často hlídala já. Lucie měla ve své péči. Na jejím předávání se s Romanem nějak dohodli, i když i kvůli tomu často vedli spory.

Jednoho dne se u nás bývalý zeť objevil zrovna v době, kdy jsem měla vnučku na delší dobu. Říkal, že se s Lucií domluvil, že ji vezme na výlet. Nemohla jsem se dceři dovolit a nakonec jsem podlehla s tím, že Roman Ivetku večer přiveze zpátky.

Osud mě trestá každý den

Jakmile jsem se Lucii dovolala, zjistila jsem, že si Roman samozřejmě vymýšlel. Zlobila jsem se a v duchu přemýšlela, co ošklivého Romanovi řeknu. Dopadlo to ale jinak. Roman měl nehodu. On sám skončil s těžkým zraněním v nemocnici. Ivetka na místě zemřela.

Zhroutila jsem se. Od té doby uplynulo osm let a já jsem stále v depresi. Dcera se mnou přestal mluvit. Sama si to vše také dávám za vinu. Roman na svůj čin doplatil tím, že je navždy upoután na vozík. Osud ho tak potrestal.

Mě trestá tím, že se skoro každou noc probouzím a strašně moc si přeji, abych mohla ten den vrátit zpátky. To ale není možné a já vím, že se s tím nikdy nevyrovnám. Na hřbitov, kde je Ivetka pohřbená, jsem se dosud neodvážila.

Dana L.(66), Jičín