Když dnes vidím bezdomovce, jak vybírají popelnice, vzpomenu si na to, že jsem na tom byla před časem velmi podobně jako oni. A pak se stal zázrak….

Po rozvodu jsem zůstala s dětmi sama. Bývalý manžel neměl motivaci svým dětem nějak přilepšovat živobytí, odešel od nás totiž za mladší milenkou, která byla právě těhotná.

Veškeré finance si proto schovával pro svou novou rodinu a já byla ráda, že mé sedmileté Aničce koupil alespoň nezbytné školní pomůcky.Pětiletý Dan dostal pevné boty a já jen doufala, že mu dlouho vydrží. Na nové jsem totiž v dohledné době určitě neměla.

Bydlely jsme v malém družstevním bytě a naštěstí jsme ani neplatily tak vysoký nájem.Peníze na byt a energie se vždycky nějak našly a bydlení bylo spolu s prací jedinou jistotou v mém rozervaném životě.

Pracovala jsem jako pošťačka a domů jsem chodila mnohdy tak unavená, že jsem ani neměla energii na to kontrolovat domácí úkoly své malé šikovné školačce.Hned z práce jsem letěla do školky, kde jsem vyzvedla Daníka a společně jsme pak ze školní družiny vyzvedli i dcerku Aničku.

Bylo toho na mě moc a musela jsem se opravdu otáčet.

Mnohokrát jsem na svou práci nadávala, když jsem se ale jednoho dne dozvěděla, že mne z důvodu reorganizace na naší poště budou muset propustit, rozechvěla jsem se jako ratlík.Jediný zdroj našich peněz byl nyní v ohrožení a já se začala právem obávat o naši budoucnost..

Zlatý řetízek nás spasil

Na pracovním úřadě a sociálce jsem sice nějaké peníze dostala, bylo to však tak akorát na zaplacení nájemného a všech nutných plateb.

„ Co budeme jíst,“ začalo mi rezonovat v hlavě, když mi v peněžence zůstalo sto korun.Letěla jsem nakoupit a uvařila guláš, který děti milují a který nám vždy vydržel několik dní.

Guláš dětem opravdu chutnal a když se najedly a usnuly, v hlavě se mi zrodil šílený nápad.

Rozhodla jsem se, že po vzoru bezdomovců zkusím navštívit okolí velkého obchodního domu.Tam, u černých popelnic a kontejnerů, snad najdu něco, co bych mohla zpeněžit nebo alespoň využít. Bylo něco po půlnoci.

Kromě pytle brambor, který ležel hned nahoře, jsem si však vedle popelnice všimla něčeho lesklého.Když jsem se sehnula uviděla jsem, že se na zemi blýská zlatý řetízek! Nevěřila jsem svým očím. Popadla jsem brambory a mé zlato a utíkala domů k dětem.

Druhý den jsem řetízek běžela prodat a peníze, které jsem za něj dostala, nám stačily na další dva měsíce.Byl to zázrak. Za pár týdnů jsem našla práci a k popelnici jsem už nikdy v životě nemusela. Na tento zážitek, který mne snad seslalo nebe samo, ale nikdy nezapomenu.

Karla M. (65), Tábor.