Do manželových problémů s podnikáním zasáhly navíc zdravotní problémy!

Dlouhá léta jsem byla šťastnou ženou, která neznala problémy. O to více jsem se snažila pomáhat druhým. S manželem jsme vychovali syna Michala, na kterého jsme mohli být právem pyšní.

O to víc mě pak zabolelo, když se naše vztahy s Michalem ocitly na bodu mrazu kvůli jednomu nedorozumění. Syn měl za to, že jsme urazili jeho budoucí ženu, která pocházela z ciziny. Přestal s námi komunikovat a nakonec nás ani nepozval na svatbu. Ta se konala v zahraničí, kde se Michal se svojí partnerkou nakonec usadil.

Řekl něco, co mě šokovalo!

Zůstali jsme tedy s Vaškem, mým mužem, sami. Mrzelo nás to, ale nedalo se s tím nic dělat. Vašek byl hodně podnikavý a pracovitý, založil si vlastní firmu hned na začátku 90. let, jak to bylo možné. Od té doby zaměstnával několik lidí a neměli jsme žádné finanční potíže.

Až v posledních letech jsem na Vaškovi viděla, jak ho to neustálé vytížení unavuje. A také se mi zdálo, že ho trápí nějaké starosti. Předpokládala jsem ale, že pokud by se jednalo o něco vážného, tak by se mi svěřil.

Jednoho dne mě překvapilo, když jsem ho našla bolestí zkrouceného ležet na gauči.

Nenechal mě ale, abych zavolala záchrannou službu, ujišťoval mě, že za chvíli bude v pořádku. Skutečně se asi po čtvrt hodině vzpamatoval. Tvář měl ale stále zachmuřenou a bylo vidět, že se mi chystá něco říct. To, co mi následně sdělil, mě šokovalo.

Vašek promluvil o tom, že naše finanční situace už delší dobu není dobrá, protože se mu v podnikání přestalo dařit. Zatím jsem to nepostřehla, protože nám peníze nechyběly, jenže už se jednalo o úvěry. Pokud by se ale něco nezlepšilo, hrozilo, že se budeme muset hodně uskrovnit.

Syn odmítl přijet

Ujistila jsem Vaška, že budu vždycky stát při něm, ať se nám bude dařit jakkoliv. Snažila jsem se, abych si nedělala starosti, ale stejně jsem pořád musela myslet na to, co se může stát.

Zároveň jsem svému manželovi věřila, že se z problémů dokáže nějakým způsobem dostat.

Vašek se snažil, co to šlo a skoro vůbec nespal. Stalo se to, co se zákonitě muselo přihodit. Jednoho dne zkolaboval. Tentokrát už ani nemohl protestovat proti příjezdu sanitky. Byl v bezvědomí a já jsem se bála nejhoršího. V nemocnici si ho nechali, ale nechtěli mi sdělit nic bližšího.

Měla jsem jen informace, že se zatím neprobral z kómatu. Volala jsem tu informaci i synovi, ale Michal ji přijal celkem chladně a rozhodně nemínil přijet z ciziny.

V následujících dnech začalo nejtěžší období mého života. O Vaškově podnikání jsem věděla jen minimum. Nyní se začali ozývat nejen lidé, kteří s ním měli něco rozjednaného, ale i ti, kteří se hlásili o uhrazení svých faktur. Naštěstí nebyli nijak agresívní a nevyhrožovali.

Dali najevo trpělivost, protože předtím měli s Vaškem dobré zkušenosti. Já jsem se ale trápila tím, co bude – pokud manžel nyní nepodnikal, jak mohl získat peníze pro budoucí uhrazení dluhů a nákladů?

Záchrana od dobrých lidí

Doufala jsem, že Vašek se co nejdříve probere, v první řadě jsem si ale přála, aby byl v pořádku. Dny ubíhaly a jeho stav byl sice stabilizovaný, ale jinak se nic neměnilo. Sama jsem se pomalu ocitala bez finančních prostředků.

Zkoušela jsem hledat pomoc u různých našich známých. Buď na tom byli podobně, nebo neprojevili ochotu. Pak se konečně Vašek probral a já s ním mohla na chvíli mluvit. Řekl mi jméno jednoho bývalého klienta, na kterého jsem se měla obrátit. Zavolala jsem na číslo, které mi dal – a ten člověk nás skutečně zachránil!

Ještě s dalšími dvěma někdejšími zákazníky poskytli Vaškově firmě dlouhodobý úvěr, čímž se vyřešilo kritické období. Dnes už je manžel v pořádku a znovu se nám začalo dařit.

Já budu navždy vděčná našim dobrodincům, kteří nás spasili v pravý čas, a také samozřejmě lékařům, kteří dali mého muže znovu dohromady!

Ema L. (56), Brno