Protikuřácký zákon pěkně rozhoupal stojaté vody ve společnosti. Ale my, holky z naší vesnice, jsme na to šly s humorem. A docela se dobře bavíme, to mi věřte.

Naše sešlost začíná v pátek úderem osmé večer. Za budovou místní školy jsou tři lavičky. Přidaly jsme si k nim se ženskými jeden starý stůl. No a mejdánek pod lípou může začít.

„Už sis Lojzko přinesla konečně ten půllitr?“ Maruška nás všechny starostlivě přehlíží a z dvoukoláku vyndavá Pet lahve s pivem a rozlévá do nastavených skleněných půllitrů.

Jako v naší hospůdce

Na stůl dáme svíčku v kalíšku, do misky vysypeme smažené brambůrky, přidáme dva starší popelníky. „Tak holky na zdraví.“ Křísnou sklenice o sebe, až to probudí Novákovic Alíka a ten se zuřivě rozštěká.

Jinak je tu naprostý klid. Sedíme na kraji vesnice, za školní budovou. Odnikud nejsme vidět a určitě ani moc slyšet. Přesto o naší přírodní hospodě pod lípou už ví skoro každý.

Nekuřákům vstup povolen

„Už jste to slyšeli, jak ve Lhotě vyhodili nějaké nekuřáky z letní zahrádky. Prý ať si jdou do toho pustého sálu pěkně dovnitř.“ Začíná diskusi Zdenička. Jenže nám jsou tyhle žabomyší války fuk.

Tady v Hospodě pod lípou je vítaný každý, kuřák i nekuřák. My kuřačky si sedneme na kraj stolu, abychom to ostatním nefoukaly pod nos. No a nekuřačky sedí na druhé straně.

Už chodí i chlapi

Naše provizorní hospůdka přilákala už i chlapy. Přece jenom bez nich, by to nebylo úplně ono. I když jsou zatím v menšině. Většina z nich totiž potřebuje k tomu svému pivečku i v hospodě puštěnou televizi s fotbalem nebo partičku mariáše.

To se tady u nás při svíčkách moc hrát nedá. Ale Lojzík prý příště donese petrolejku. No a pak se třeba i já naučím ty karty hrát.

Máme své limity

Bohužel náš truc podnik má své malé nedostatky. Hospůdka pod lípou je ohrožená především deštěm. Když začne víc pršet, musíme domů. No a jakmile se na podzim ochladí, budeme mít utrum. Všichni nekuřáci si pak zalezou ke kamnům do místní hospody. A my kuřáci?

No, ještě uvidíme. Třeba něco vymyslíme.

Veronika B. (48), Lipensko