Přišel mezi nás, aby upozornil na nebezpečí, které hrozilo. Objevoval se vždy, když se v naší vesnici stalo neštěstí?

Až do toho maškarního bálu jsem o něm pouze slýchala. Byla to takový stará legenda, která se vázala k nedalekému klášteru.

Jako děti nás ta pověst děsila, tu a tam se objevil někdo, kdo tvrdil, že tajemného mnicha viděl – většinou vždy ve večerních hodinách, když se začalo stmívat. Kráčel cestou ke klášteru nebo se objevoval u kapličky na rozcestí.

Protože ho většinou viděly osoby, které nebyly důvěryhodné, nebral tato zjevení nikdo z naší vesnice a okolí vážně. Když se objevil tajemný muž v kápi na naší maškarní veselici, brali jsme jej za povedenou vtipnou masku někoho z místních. Dohadovali jsme se, kdo to může být…

Postával v koutě

S nikým se nebavil, ale i to jsme přikládali tomu, že se nechce prozradit hlasem, a svou totožnost odhalí v tu správnou chvíli – nejspíš po půlnoci, kdy rej masek vyvrcholí.Začali jsme se sázet, kdo ten záhadný muž je.

Kroužili jsme kolem něj a někteří z nás se jej snažili pozvat na sklenku. Posílená vínem jsem se rozhodla mnicha vyzvat k tanci. Byla jsem si jista, že tajemného muže v kápi poznám. Stál v koutě, ani si nesedl, a pozoroval veselici.

Přitočila jsem se k němu a chtěla ho obejmout. Muž ale uhnul, jako by se mého dotyku bál. Zasmála jsem se tomu a chystala se použít svou pověstnou výmluvnost. Když jsem mu ale pohlédla do očí, slova mi uvázla na jazyku. Ty oči byly černé jako noc.

Propadala jsem se do nich jako do černé díry. To nebyly oči člověka. Tedy ne živého.

Splynul s okolím

Odlepil se od stěny, u které stál, a než jsem se vzpamatovala, zmizel ve vchodu ze sálu. Rozběhla jsem se za ním. Viděla jsem, jak mizí u východu z hospody. Nesmí odejít! Blesklo mi hlavou. Jinak se nedozvíme, kdo to je.

Odstrčila jsem známé, co mi stáli v cestě, a rozběhla se ven. Viděla jsem ho kráčet potemnělou ulicí mezi domy. Musím ho zastavit! Šanci uniknout mu nedám! Nejen opojená vínem, ale hlavně s nadšením hráče, který se vsadil, jsem se rozběhla za postavou.

Volala jsem, ale muž se neotočil. Zahnul do postranní uličky a přidal do kroku. Běžela jsem za ním. Zamířil do další z uliček a já v běhu přemýšlela, kdo v těch místech bydlí. Kam jeho kroky směřují. A najednou se to stalo…

Ohnivý kohout zakokrhal

Ten muž v kápi se mi najednou rozplynul před očima. Už jsem nebyla od něho daleko – jen pět šest kroků, a najednou byl pryč. Zkoprněla jsem. V tu chvíli jsem vystřízlivěla. Stála jsem uprostřed prázdné uličky a nevěřila svým smyslům.

A jak jsem tam tak zírala, najednou jsem ucítila kouř. Nasála jsem a rozhlédla se. S domku, u kterého jsem stála, se valil dým. Majitelé domku byly na bále a náramně se bavili, doma zůstala jen stará babička a jejich malé děti.

S hrůzou v očích jsem běžela zpátky a vyburcovala celou hospodu. Babičku i malé děti jsme zachránili včas a škoda na domku také nebyla veliká.

Kdo byl ten muž v kápi se už nikdy nedozvíme, ale tu noc, co přišel mezi nás na zábavu, zachránil tři lidské životy.Ludmila K.

(52), Uherské Hradiště.