Máme svůj osud opravdu někde dopředu napsaný? Existují způsoby, jak se dozvědět, kdy a jak zemřeme?

Vždycky jsem patřila ke zvědavým lidem, kteří rádi využívají každou příležitost, aby obohatili své poznání. Proto nebylo divu, jak dopadlo jedno náhodné setkání v parku. Intuice mě sice varovala, abych raději vstala a odešla, ale neudělala jsem to.

Osudné setkání

Cestou z úřadu, kde pracuji, jsem si toho dne šla sednout na lavičku do parku, který jsem měla při cestě. Bylo totiž nádherné letní počasí, obloha jako vymetená, sluníčko hřálo, ale nepálilo.

Chvíli trvalo, než jsem našla volnou lavičku a pak už jsem si vychutnávala teplé paprsky na své tváři. Měla jsem zavřené oči, ale otevřela jsem je, když jsem poznala, že si vedle mě na lavičku někdo přisedl. Podívala jsem se, kdo to je. Považovala jsem za slušnost, že by se třeba nejprve zeptal, jestli je tu volno.

Zjistila jsem, že jde o podivného staršího muže s trochu delšími šedivými vlasy. Byl oblečený celý v černém a působil dost tajemným dojmem, ale nemohl jsem říct, že vyloženě nepříjemným. Usmál se na mě a pak se zeptal, jestli mi může dát dárek.

Domnívala jsem se, že se snaží zaujmout pozornost a navázat známost, ale on to hned v následujících slovech popřel.

Spatřila jsem, že má v ruce nějakou knihu. Na jejím obalu nebylo nic napsáno, ale jak ji rozevřel, viděla jsem, že jde o nějaké seznamy. V první reakci jsem řekla, že nemám o knihu zájem.

Starý muž se na mě podíval, pousmál se a pak položil knihu na lavičku, vstal a odcházel.

Trojitý šok

Nejprve jsem za ním chtěla běžet a knihu mu zpátky vnutit. Pak jsem si řekla, že si toho „dárku“ prostě nebudu všímat. Zvědavost ale nakonec zvítězila. Opatrně jsem knihu vzala do ruky a zalistovala v ní.

Obsahovala skutečně dlouhé seznamy jmen. Pomyslela jsem si, že se nejspíš jedná o nějaká zneužitá data lidí, třeba k obchodním účelům. Pak jsem si ale povšimla, že v těch jménech je určitý systém. Každý řádek obsahoval datum a místo narození, celé jméno – a datum úmrtí.

Za tím posledním datem bylo ještě něco v cizím jazyce. Jednalo se většinou o samé cizince z různých konců světa. Pak mi přejel mráz po zádech, když jsem si uvědomila jednu věc: všechna ta data úmrtí měla teprve nastat! Leknutím mi kniha vypadla z ruky. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.

Starý muž mezitím už z parku úplně zmizel, takže jsem se ho nemohla zeptat, co to má znamenat. Znovu jsem vzala knihu do ruky a prožila jsem další šok. Na stránce, kterou jsem předtím otevřela, se totiž mezitím posunuly řádky, tím jsem si byla naprosto jistá.

A do třetice jsem byla šokovaná, když jsem si uvědomila, co znamená ten zatím neznámý údaj. Bylo tam napsáno, jakým způsobem dotyčná nebo dotyčná zemřou!

Řádky se posunovaly!

Bojovala jsem s rozhodnutím, zda mám knihu nechat ležet v parku nebo ji vzít s sebou. Nakonec jsem udělala to druhé. Řekla jsem si, že by se mohla dostat do ruky někomu, kdo by ji mohl zneužít. A také jsem té záhadě samozřejmě chtěla přijít na kloub.

Až do onoho odpoledne bych nevěřila, že může existovat tajemná kniha, ve které jsou uvedena blížící se úmrtí. Doma jsem manželovi nic neřekla. Chtěla jsem se na něho obrátit až ve chvíli, kdy zjistím, že se nejedná třeba o nějaký hloupý žert.

V duchu jsem ale věděla, že je to vážné – a na vlastní oči jsem pak spatřila, jak v knize poskočily řádky.

Bylo mi jasné, že v tu chvíli někdo na světě zemřel a byl ze seznamu vyřazen. Největší šok jsem zažila, když jsem spatřila jméno jednoho svého známého a zjistila, že má zemřít za dva dny při autonehodě.

Nebral mi bohužel telefon. Vystrašilo mě to natolik, že jsem ještě téhož večera šla a knihu zahodila do odpadkového kontejneru. Nevím, kde nakonec skončila, ale onen známý opravdu dva dny nato zemřel, jak jsem se později dozvěděla!

Zuzana N., (57), Olomouc