Věděla jsem, že ta žena se k synovi nehodí. On to pochopil, až když byl ženatý a měl dítě.

Na jednu stranu jsem byla ráda, že můj syn Tomáš je hodný kluk. Na druhou stranu jsem se bála, aby tuto jeho vlastnost někdo nezneužil. Tím spíš, že Tomáš byl i trochu naivní.

Omotala si ho kolem prstu

Jakmile nám poprvé přivedl představit svoji přítelkyni Marcelu, bylo mi jasné, že to není dívka pro něho. Tomáš už tehdy bydlel sám a byl i ekonomicky soběstačný.

Marcela byla slečna z malé vesnice někde v pohraničí a v Tomášovi viděla šanci, jak si zařídit lepší život ve velkém městě. Syn měl už nějaké přítelkyně předtím, ale teprve nyní začal mluvit i o svatbě. Připadalo mi to hodně brzy, po pár týdnech známosti.

Tomu, aby se vzali, jsem ale zabránit nedokázala. Svatba byla malá a rozpačitá, jen v úzkém rodinném kruhu. Ukazovalo se, že Marcela uměla dobře využít své ženské zbraně. Vycvičila si Tomáše tak, že byl ochoten pro ni udělat cokoliv.

Přímo mě šokovalo, když se syn jednoho dne zeptal, jestli bychom si s nimi nechtěli vyměnit bydlení. Zatímco já s manželem jsme obývali náš dům, který jsme si vybudovali, Tomáš s Marcelou bydleli v dvoupokojovém bytě. Hned jsem věděla, odkud vítr vane:

slečně už malý byt nestačil. Na Tomášovu argumentaci, že bychom v bytě měli méně starostí než s domem, když už se nám blíží důchod, jsem nejprve chtěla říct něco hodně ostrého. Usadil mě ale vzápětí zprávou, že brzy budou tři. Marcela čekala dítě.

Doma byl jen sluhou

Novina o prvním vnoučeti rázem utišila jakýkoliv můj hněv. I tak jsme ale synův návrh zamítli. Marcela se kvůli tomu urazila. Dokonce přemlouvala i Tomáše, aby k nám nechodil na návštěvy tak často.

Věděla jsem, že to dělá z pomsty a mrzelo mě to – zejména poté, co přišel na svět Péťa, náš jediný vnuk. Nebyli jsme pozváni ani na křtiny. Syn se to snažil řešit výmluvami, že je malý nemocný a celé to proběhne jen v komorní atmosféře.

Proplakala jsem celou noc a jen to umocnilo moje pocity vůči snaše. Nezlepšilo se to ani v budoucnu: pokud se k nám vnuk dostala na návštěvu pětkrát za rok, tak přeháním. Věděla jsem přitom od Tomáše, že mateřství Marcele příliš nesedělo.

I přesto, že se synem netrávila mnoho času, vadilo jí, pokud ho Péťa trávil s námi. Tomáš se stal doma skoro sluhou: řadu let zvládal práci, výchovu dcery, péči o domácnost. Nejhorší bylo, že vypadal spokojeně.

Bublina, ve které žil, ale splaskla, když se Marcela jednoho dne sbalila a zmizela. Stalo se to, co jsem si myslela od začátku jejich vztahu. Snacha si našla bohatého nápadníka a prostě za ním odešla.

Dnes už ji nevídám

Tomášovy slzy nic nezměnily, ani vnoučkův pláč. Péťovi bylo devět, což byl dost citlivý věk. Syn byl z celé situace nešťastný a naivně si myslel, že se Marcela zase vrátil. Ani on, ani vnuk snaše nechyběli. S malým Péťou musel chodit do psychologické poradny;

vnuk vůbec nechápal, proč maminka odešla. Nemohli jsme se s manželem dívat na to, jak se Tomáš trápí a jak to má s Péťou těžké. Navrhli jsme mu, ať jde bydlet k nám. Pomohlo to. Syn byl rád, že není na všechno sám.

Já jsem zase byla ráda, že mám syna i vnuka pod jednou střechou. S Péťou jsme se sice ještě pár týdnů potrápili, ale zdravé rodinné prostředí mělo dobrý vliv na jeho chování. Tomáše ještě čekal rozvod, který naštěstí proběhl rychle a bez komplikací.

Marcela o svého syna vůbec nejevila zájem. Přerušila s nimi jakýkoliv kontakt a já ji už nikdy neviděla. Jen jsme se doslechli, že je opět vdaná a bydlí v Praze.

I po těch letech se někdy zamýšlím nad tím, jak mohla tak jednoduše svého syna opustit a vymazat ho ze života. Tomáš si našel osamělou maminku s malou dcerkou a teprve s ní vytvořil opravdu šťastnou rodinu.

Marie (64), Plzeň