Nejprve se mi zhroutil svět, ale dnes už vím, že to moje dítě zvládne!
Oba mé syny, Michala i Patrika, už v době dospívání ovládla touha zažívat pocity volnosti a dobrodružství. Jejich hlavním koníčkem bylo lezení po skalách. Já jsem vždy trnula strachy, jestli se ze svých výprav vrátí. Oni ale na moje obavy nijak nehleděli.
Hrozná zpráva od doktora
V pohodě se zdáli být, i když odjížděli jednoho dne na výpravu do Prachovských skal. Dveře se zabouchly a s Patrikovou přítelkyní Ivanou jsme slyšeli jen zvuk odjíždějícího výtahu. Stály jsme u okna s úzkostí v srdci, jako vždy při takových příležitostech.
Za oknem už padal soumrak, když se ozval zvuk mobilního telefonu. Michal nám nepřirozeným a sevřeným hlasem sděloval, že Patrik měl těžký pád a vrtulník ho odváží do nemocnice. Vrcholky stromů zmírnily jeho let dolů a on měl obrovské štěstí v neštěstí.
Přežil, ale za cenu těžkého zranění. Primář nemocnice nechtěl spekulovat o zdravotním stavu. Až po vyšetření zjistil, že můj syn má poraněnou páteř, přičemž částečně ochrnul a už nikdy nebude moci chodit!
Měl důvod bojovat
Zhroutil se mi celý svět. Patrik ležel v nemocnici bez chuti do života. Odmítal přátele i bratra. Zmobilizovali jsme všechny síly, protože Ivana zjistila, že na svět se hlásí nový život – dítě, které s Patrikem čekala.
Po propuštění z nemocnice ho přijala do domu svých rodičů. Děťátko v bříšku rostlo, nálada se uklidnila a Patrik znovu zářil radostí z příchodu jejich dcery Terezky. Láska bez zbytečných slov, výčitek a nářků dokázala vrátit mého syna do života.
Jednoho květnového sobotního odpoledne se rozezvučely zvony v kostele a Patrik, na invalidním vozíku, s nejkrásnější nevěstou na světě, stanul za zvuku svatebního pochodu před oltářem.
Dvě ženy jeho života, malá Terezka na jedné straně a Ivana na straně druhé, ho držely za ruce. Znovu jsem si uvědomila, že v malém okamžiku můžeme přijít o všechno, na čem nám záleží.
Překonali jsme mnoho smutku, ale Patrik prohlásil, ať se nebojíme, že to zvládne – a já mu věřím!
Hana B. (52), Liberec
