Byly jsme nejlepší kamarádky, ale jen do té doby, než jsem zjistila, že mě chce mít jen sama pro sebe. Pomlouvala mě dokonce i před mým přítelem.
Moje studia na vysoké škole skončila a tím i levné ubytování na koleji. S nástupním platem jsem si nemohla dovolit ani garsonku. Chvíli jsem žila na ubytovně, byl to děs.
Na koleji přece jen bydlí vysokoškoláci, kteří mají stejný zájem studovat, na ubytovně ale žijí lidé všemožného, hlavně ale základního, vzdělání. Nakonec mi pomohl osud. Do firmy nastoupila nová pracovnice a byla na tom s bydlením podobně.
Nejprve do práce dojížděla z Berouna, pak se jí ale každodenní cesty začaly zajídat. Na firemním večírku jsme si řekly, že zkusíme najít společný podnájem.
Spokojená
Alena se zdála být moc fajn, měly jsme mnoho společných zájmů, poslouchaly jsme stejnou hudbu, líbily se nám stejné filmy. Dokázaly jsme si spolu povídat celé hodiny a měly jsme i stejné názory na život, kluky, rodinu.
Alena se okamžitě chopila hledání našeho společného zázemí. A našla naprosto skvělý dvoupokojový byt nedaleko naší firmy. Byla jsem tak spokojená, než mi došlo, že s Alenou to tak snadné nebude. Chtěla mě najednou mít jen pro sebe. Žádnou jinou kamarádku totiž neměla, neměla nikoho, a tak se na mě upnula.
Zlá intrikánka
Snažila se mě dostat do izolace od přátel i rodiny. Jednou jsme byly spolu v divadle, kde jsem potkala spoustu přátel. Alena se ale tvářila kysele. Od té doby už jsem ji nikdy nikam nedostala. Celé večery jsme seděly doma a ona si jen a jen stěžovala.
Na všechno a na všechny. Brala mi radost ze života, vysávala mě. A když jsem si našla přítele, začala intrikovat. Pomlouvala ho přede mnou a jemu zase chodila o mně vyprávět strašné výmysly. Naštěstí jsme si to s přítelem vysvětlili.
Když jsem se od ní chtěla odstěhovat, ztropila scénu a vyhrožovala sebevraždou. To byla poslední kapka, rychle jsem se od ní odstěhovala.
Jaroslava (65), Praha
Fakt dobrý článek, přesně o tomhle nikdo moc nemluví. Někdy jsou kámoši fakt divní. Díky za sdílení, aspon vim, ze nejsem sama, komu se něco takovýho stalo.
Takové situace ukazují, jak důležité je stanovit si hranice ve vztazích a učit se je hájit. Příběh Jaroslavy je mementem pro všechny, kdo se ocitnou v podobné situaci, aby neopomíjeli červené vlajky ve chování druhých.
Tento článek mě opravdu zasáhl. Nikdy by mě nenapadlo, že kamarádství může vést k něčemu tak destruktivnímu. Opravdu dobrá připomínka, že si musíme dávat pozor, koho si vybíráme do svého osobního prostoru.