Jako většina lidí, ani já jsem nevěřila různým proroctvím. Málem jsem proto udělala chybu!

Dlouhá léta jsme bydleli na Liberecku v jedné menší vesnici. Žilo se nám tam dobře, fungovalo tam slušné spojení a na nákupy jsme jezdili autem. Zdálo se, že zbytek života strávíme právě tam. Pak mě ale jedna kamarádka varovala před nebezpečím.

Moc jsem jí to nevěřila

Ta kamarádka byla věštkyní a podle toho, co říkali lidé, její proroctví opravdu vycházela. Jednou mě přesvědčila, abych si také nechala předpovědět svoji budoucnost. Prostřednictvím různých metod mi říkala celkem obecné věci. Pak ale přišla se závažnými slovy.

Jestli se nemám s manželem, synem a snachou ocitnout v nebezpečí, měla bych se co nejrychleji přestěhovat. Pokud tak do roka neučiním, může se stát něco, čeho bych potom litovala.

Naléhala jsem na kamarádku, aby prozradila něco konkrétnějšího o té hrozbě, ale odpověděla, že přesně neví.

Dospěla jsem proto k závěru, že se jednalo jenom o takové řeči. Uplynulo půl roku, když můj muž dostal možnost pracovat v Praze. Hodně by si finančně polepšil, nemohl by ale samozřejmě dojíždět.

Nakonec nás všechny přesvědčil, že když prodáme náš dům, můžeme si v hlavním městě koupit dva byty.

A právě takto jsme to i udělali. V den, kdy jsme opouštěli vesnici, vzpomněla jsem si na slova kamarádky a řekla si, že jsme vlastně tu její věštbu uposlechla.

Jak to mohla vědět?

Na život ve velkoměstě jsme si zvykali jen pomalu. Měl své výhody, jako třeba spoustu obchodů a kulturu, ale i nevýhody. Praha mi připadala hrozně uspěchaná.

Pomalu se blížil konec termínu, ve kterém by se býval náš život ocitl v ohrožení, kdybychom zůstali na původním místě.

A pak přišly katastrofální povodně! Řeka poblíž domu, kde jsme bydleli, se rozvodnila a stálo to život nového majitele, kterému jsme ho prodali.

Dodnes nechápu, jak mohla kamarádka něco takového tušit, ale zřejmě opravdu existuje nějaká moc, pomocí které se dá vidět do budoucnosti!

Lucie R. (56), Praha