Šla jsem jako družička na svatbu své kamarádky. Když jsem zjistila, kdo je svědkem ženicha, málem jsem omdlela…

S Martičkou jsem se neviděla od vysoké školy. Ona odjela na několik let do Anglie a já zůstala žít i nadále v našem zapadákově. Občas jsme si vyměnily nějaký mail. Postupem času ale byla naše korespondence čím dál tím kratší a méně častá.

O to víc jsem byla překvapená, když jsem jednoho dne zvedla telefon a na opačném konci uslyšela Martičky hlas. „Jak se máš?“ vyhrkla jsem. „Dobře. Jsem v Čechách a za měsíc se budu vdávat! Chci, abys mi šla za družičku.

Co ty na to?“ vybalila na mě a řekla mi přesné datum. Ten víkend jsem měla volno, tak jsem souhlasila. „Skvělý,“ řekla Marta potěšeně. „Předtím ale musíme zajít na kafe nebo na vínko a pořádně si popovídat!“

Přišel den „D“

Když jsem Martě na nabídku jít jí za družičku kývla, netušila jsem, jaké překvapení mě tam čeká… Místo na svatbu vybrali se ženichem skutečně velkolepé. Všechno bylo toho dne krásně připravené a naaranžované, i perfektně zorganizované.

Jídlo i pití chutnaly prvotřídně, takové dobroty jsem jaktěživo nejedla. Všechno bylo skvělé, bez jediné chybičky, až do momentu, kdy jsme se s ostatními družičkami seřadily do řady před oltář.

Když jsem se podívala směrem na ženichova svědka, téměř se mi zastavil dech a chybělo jen málo, abych úžasem otevřela pusu dokořán. Dotyčný zareagoval stejně.

Zmizel po anglicku

Jen pár metrů ode mě totiž stál muž, se kterým jsem strávila několik let svého života. Se kterým jsem byla zasnoubená a který mě přivedl do jináče. Ale vzhledem k tomu, že jsme tenkrát byli na miminko oba ještě moc mladí, rozhodli jsme se pro interrupci.

Spolu s tímto rozhodnutím mi dal také sbohem. Do jednoho kufru si naházel svoje věci, zabouchl za sebou dveře a už se neozval. Milovala jsem ho a trvalo mi opravdu hodně dlouho, než jsem mu dokázala odpustit a zapomenout.

Teď se všechny vzpomínky vrátily. Bylo zvláštní vidět ho po tolika letech, a hlavně na takovém místě. Musela jsem se hodně přemáhat, abych se neotočila na podpatku a neutekla.

Nikdy na mě nezapomněl

Po obřadu jsem se chtěla nenápadně vypařit. „Přece bys už nešla?“ uhodila na mě s kapkou výčitky Marta, když mě viděla, jak mířím k šatnám.

Chtěla jsem se začít vymlouvat na to, že mi není dobře, konec konců by to nebylo tak daleko od pravdy, ale Marta mě vzala za loket a táhla k rautu.

Tam jsem na svého ex Dana narazila znovu. „Moc ti to sluší,“ řekl. Předpokládala jsem, že tím naše debata skončí, ale slova, která následovala, mě dostala do kolen. „Nikdy jsem od tebe neměl odejít. Byla to ta největší chyba, jakou jsem kdy udělal.

Pořád tě miluju.“ Na nic jsem nečekala a jednoduše ho políbila. S Danem jsme se dali opět dohromady a přesně po roce jsme se vzali a dnes spolu vychováváme už pětiletého syna.

Kamila R. (45), Slezsko