Když v životě tápeme a nevíme si rady, může se nečekaně objevit pomoc z onoho světa. Mně se to stalo po smrti milovaného manžela…
Upřímně musím říct, že jsem nikdy neuměla příliš hospodařit s penězi. Už jako malá holka jsem svoje kapesné utratila jen, co mi ho rodiče začátkem měsíce dali.
Nikdy jsem si nic bokem nedávala, a když jsem se seznámila s Danielem, kterého jsem si později vzala za muže, tak jsem mu ráda a s důvěrou přenechala všechny finanční záležitosti, ať už se jednalo o placení složenek, daní nebo sledování výdajů.
Já byla na módu, manžel na umění
Daniel podnikal a dařilo se mu, takže jsem vlastně nikdy neměla s penězi žádné starosti. Vždy, když jsem chtěla něco pořídit do domácnosti nebo si koupit něco pro sebe, Daniel mi dal kreditní kartu a řekl, ať si udělám radost.
V tomto směru jsme se také nikdy nehádali. Daniel byl zase vášnivý sběratel umění, a tak moje výdaje za boty a kabelky, kompenzoval koupěmi obrazů a jiných starožitných předmětů.
Rád a často se účastnil různých aukcí, a tak se nám doma postupně hromadily drahé umělecké skvosty.
Odešel nečekaně zde dne na den
Jednou za čas jsme se vždycky v žertovném tónu bavili, co všechno po Danielovi zdědím. Měl v úmyslu sepsat závěť, ale stále to odkládal. A pak se najednou, zcela nečekaně, stalo něco strašného.
Manžel zničehonic zemřel na silný srdeční záchvat ještě před šedesátým rokem svého života. Kdyby se to bývalo nestalo v autě na odlehlé venkovské silnici, možná ho mohli lékaři zachránit.
Takhle ho ale objevila náhodně projíždějící cyklistka až v době, kdy už byl mrtvý.
Pro mě to byl naprostý šok. Syn i dcera se mě snažili psychicky a citově podržet. Byla jsem jim za to vděčná. Bez jejich péče a lásky bych se zcela jistě zhroutila.
Sbírku jsem se rozhodla prodat
Dědické řízení proběhlo bez závěti a bez hádek, protože jsme se na všem s dětmi dohodli. Sbírka obrazů, kterou manžel během těch let nastřádal a která měla opravdu vysokou cenu, zůstala mně.
Nevěděla jsem, co s ní budu dělat. Na jednu stranu mi bylo líto se jí zbavovat, na druhou stranu mi ale připadalo zbytečné si sbírku ponechávat.
Umění mi nic neříkalo, nerozuměla jsem mu a říkala jsem si, že by manželova sbírka mohla udělat radost jiným umělecky založeným lidem.
Přijel mě navštívit strýc
Jednoho dne se u mě objevila nečekaná návštěva, můj strýc Josef, se kterým jsem se nikdy předtím moc nestýkala. Z rozhovoru vyplynulo, že se dozvěděl o manželově sbírce obrazů a přišel mi nabídnout pomoc s jejich prodejem.
Docela jsem to přivítala, pro mě samotnou by podobná transakce byla složitou záležitostí. Josef byl také podnikatel a měl spoustu známostí i mezi významnými a zámožnými lidmi. Bylo jasné, že už ví, komu by se obrazy mohly prodat.
Sám pro sebe chtěl jen symbolickou provizi z ceny. Neměla jsem s tím problém. Domluvili jsme se na dalším setkání, kde domluvíme veškeré podrobnosti.
Noční přízrak
Noc před onou schůzkou jsem špatně spala. Trápily mě noční můry a podivné sny. Zdálo se mi o manželovi a ten sen mi po probuzení vehnal slzy do očí. Když jsem otevřela oči, stála u mojí postele nezřetelná malá postava.
Ačkoli jsem jí neviděla přímo do tváře, poznala jsem v ní Lucku, mojí kamarádku z dětství, která ve dvanácti letech zemřela i s rodiči při autonehodě. Přízrak mi šeptal, abych si dala pozor na Josefa, že není tak poctivý, jak se zdá.
Udělal mi nabídku
Ta podivná příhoda mi stále vrtala hlavou, že už jsem do rána oka nezamhouřila. Hned po ránu mi volal Josef. Navrhl, aby se obrazy dočasně převedly na jeho firmu. Uklidňoval mě tím, že se prý nemám ničeho bát, že jde jen o nějaké daňové zvýhodnění při prodeji.
Strýc moc dobře věděl, že se v podobných záležitostech nevyznám, takže mi mohl napovídat co chtěl. Nespatřovala jsem v tom nic riskantního, dokonce jsem si v první chvíli myslela, že mi chce opravdu pomoct.
Domluvili jsme se, že ještě to odpoledne přijedu k němu do kanceláře převod podepsat. Dnes už vím, že kdybych ty papíry podepsala, tak bych bývala o všechny obrazy přišla. Zachránil mě však můj strážný anděl v podobě mojí kamarádky Lucky.
Snažila se mi ve schůzce zabránit
Když jsem se na schůzku vypravovala, došlo k řadě podivných příhod. Nejprve jsem se nemohla dostat z bytu kvůli rozbitým dveřím. Potom mi nešlo nastartovat auto.
Vždy v těch okamžicích se přede mnou objevil přízrak kamarádky, jako by mi chtěl něco naznačit a zabránit mi, abych na schůzku s Josefem šla.
Už jsem měla velké zpoždění, tak jsem strýci zavolala, abych se mu omluvila, že nedorazím na domluvený čas.
Zaslechla jsem rozhovor
Vysvětlovala jsem mu, že mám problémy s autem, že nemůžu nastartovat. Spojení různě vypadávalo, ale pak jsem najednou jasně uslyšela, jak Josef někomu říkal, že prý jsem asi chytřejší, než si myslel a že jsem ten trik asi prohlédla.
To mi definitivně stačilo. Zavěsila jsem a dál už jsem s Josefem neprohodila ani slovo. Dodnes se nestýkáme. Sbírku jsem později prodala s pomocí syna za velice slušné peníze, které jsem pak rozdělila. Část jsem dala dětem a část investovala do fondů, co mi syn poradil.
Nebýt ale mého ochránce z jiného světa, byla bych bez obrazů i bez peněz…
Věra T. (61), Znojmo