Našly jsme ho se sestrou v krabici, když jsme třídily věci po babičce. Sestře se ten starý kabát tak líbil, že ho začala nosit. V tu chvíli se začaly dít zázraky.

Když babička zemřela, musely jsme se rozhodnout, co uděláme s malým domkem, ve kterém bydlela. Sestra ho chtěla prodat. Vzhledem k tomu, že jsem neměla děti, se kterými bych tam jezdila, tak jsem nakonec souhlasila.

Předtím než ho nabídneme realitce ale bylo nutné z domu odnést staré věci a celý ho uklidit.

Byla tam hromada veteše

Naše maminka byla nemocná, tak jsme se této práce nakonec chopily se sestrou Andreou. Domluvily jsme se, že mě v sobotu ráno vyzvedne a strávíme tam celý víkend, během kterého to všechno sfoukneme.

„Já si vezmu přízemí a ty se podívej, jaké poklady se nacházejí na půdě,“ řekla Andrea, když jsme se posilnily kafem a koláčem. „Dobře,“ souhlasila jsem a vzala si s sebou jeden velký pytel. Na půdě byla hromada věcí.

Knihami a starými časopisy počínaje, přes různé obrázky a svícny, až po staré oblečení a boty konče. „Tak co?“ zeptala se mě sestra, když za mnou asi po hodině přišla. „Jen samá veteš. Většina toho bude na podpal,“ odpověděla jsem.

Úplně ji fascinoval

Sestra ukázala na krabici v rohu. „Co v ní je?“ Pokrčila jsem rameny. „Tam jsem se ještě nedostala.“ Sestra krabici otevřela. „Páni,“ vydechla obdivem. V rukou držela starý plášť. „Ten vypadá suprově.

Můžu si ho nechat?“ „Jasně,“ kývla jsem. „Do mého šatníku by se vážně nehodil.“ Sestra byla z toho kabátu celá paf. Hned si ho vyzkoušela a celé odpoledne i druhý den v něm chodila.

„Nechám si ho vyčistit a budu ho nosit i normálně,“ prohlásila, když jsme se loučily.

„Když myslíš,“ řekla jsem pochybovačně. Nechápala jsem, co na tom plášti vidí. Nic zvláštního na něm nebylo, alespoň na první pohled.

Překypovala štěstím

Asi týden nato jsme se s Andreou sešly v restauraci na oběd. „Teda,“ řekla jsem uznale, „ten kabát vážně prokoukl. A padne ti jako ulitej.“ Sestra jen zářila. „Viď, že jo! A hlavně mi přináší štěstí!“ Zůstala jsem na ni zírat.

„Cože?“ Sestra horlivě přikývla. „V práci jsem dostala přidáno a taky se mi ozval Kamil.

Sypal si hlavu popelem, že prý udělal hroznou chybu a prosí mě o druhou šanci.“ Sestra skutečně vypadala nadmíru šťastně a spokojeně, ale nechtělo se mi věřit tomu, že je to díky tomu plášti.

Přinesl mi výhru

Uplynuly dva týdny a sestra mi volala. „Nebudeš tomu asi věřit, ale ten plášť je vážně kouzelnej. Půjčila jsem ho Radce, a teď se podrž. Ředitel si ji zavolal k sobě a nabídl ji lepší pracovní pozici.

Pak jsem ho půjčila ještě Tereza a ta mi zrovna volala, že je konečně těhotná. A to se s manželem o dítě pokouší už skoro rok!“ Musela jsem uznat, že to je vážně pozoruhodné. Že by na tom plášti vážně něco bylo? Asi po půl roce jsem se ocitla ve složité finanční situaci.

Byla jsem u sestry na návštěvě a ona mi kabát doslova vnutila. „Aspoň to zkus,“ prosila mě. Kabát jsem si tedy oblékla a cestou domů jsem si v trafice koupila stírací los. Vyhrála jsem na něm padesát tisíc korun…

Štěpánka R. (51), Plzeňsko