Tragédie se začaly sypat na naše hlavy jako krupobití. Nepomáhalo modlení ani svěcená voda. Až vnučka odhalila, odkud zlo přichází. Rány osudu se začaly valit ze všech stran.

Naše klidná rodina se proměnila ve smečku dravých šelem, které se na sebe vrhaly kvůli maličkostem. Děti se odstěhovaly, manžel skončil s mozkovou příhodou v nemocnici. Zůstala jsem sama se svými psy a starou kočkou.

Špatně jsem spala, nechutnalo mi jíst a cítila jsem, jak se řítím ke dnu. Každá noc pro mě byla utrpením. Bylo pro mě velkým štěstím, že mě v tu dobu navštívila vnučka Anička. Studovala psychologii a zabývala se tajemnem.

Odehnala démony?

Po mnoha měsících jsem se konečně vyspala. Noční můry se nedostavily. Až jsem se divila, jak dlouho jsem vyspávala. Anička už dávno seděla v obývacím pokoji a popíjela svůj zelený čaj a očividně meditovala.

Měla ten svůj vyrovnaný výraz psychologa a myslitele, který ji nikdy neopouštěl. Psi ji seděli u nohou a kočka vyspávala na klíně. Všude kolem byly zapálené svíčky. Já si na ně nikdy nepotrpěla. Atmosféru podtrhovala tichá hudba, plná zvonků a zpěvu ptáků. Usadila jsem se do křesla a vnímala vše jako blahodárný balzám.

Závan exotických dálek!

Kyvadlo odpovědělo V rukou si pohrávala s kyvadélkem na řetízku. Zdálo se, že jenom tak, ale ono stále vytrvale ukazovala jeden směr. „Co je v tom šuplíku?“ Ruka vnučky vystřelila k pracovnímu stolu manžela. Zaskočila mě.

Netušila jsem, co se v té přihrádce skrývá. Když jsem šuplíček otevřela, naskytl se mi neuvěřitelný pohled. Byl plný šperků, které jsem neznala. Zavolala jsem synovi i dceři. Ani jeden o pokladu nevěděl.

Manžel ležel v těžkém stavu v nemocnici a nebyl schopen komunikovat. „Kde se to tu vzalo?“ divila jsem se. „A je to vůbec cenné?“ Bylo! Všechno ze zlata a drahých kamenů. Nezanedbatelně cenu zvyšovala skutečnost, že šperky byly starožitné. Nechápala jsem, kde se u nás ty věci vzaly.

Začaly jsme pátrat

Dodatečně jsem si uvědomila, jak na manželův pracovní stůl reagovali psi. Štěkali jako zběsilí a kočka syčela, když jsem jí na stůl postavila. Co je v těch místech tak rozběsnilo? Byly to snad šperky v zásuvce?

Vzala jsem je do ruky a pomalu se s nimi blížila ke psům. S kňučením přede mou couvali. A kočka? Ta po mě dokonce sekla drápkem. Cítili nebezpečí? Bylo to v těch drahých cetkách? To ony mohly za naše rodinné neštěstí?

Když se vnučka chystala k odjezdu, roztřásla jsem se hrůzou. To nepřežiju! Držela jsem ji za sako a měla v očích slzy. Dlouho se na mě dívala. A nakonec řekla: „Já si s nimi poradím!“

Byl to prokletý poklad

Od té chvíle se karta obrátila. Děti se vrátily a byly jako vyměněné. Manželovo zdraví se zlepšilo, ale zůstalo už navždycky podlomené. Bála jsem se o vnučku, aby se zlo neusadilo u ní. Ona však moudře věnovala šperky na charitu, nemocným dětem.

Od té chvíle se jí dařilo ve všem, na co sáhla. A kde se vzaly prokleté šperky u nás? Manžel je koupil od kamaráda jako dárek pro mě. Zabavil je exekutor staré paní, která je měla jako jedinou památku na manžela. Daniela (64), Brno.