Za neštěstím, která se některým lidem stanou, mohou stát temné síly z minulosti.

Už odmalička jsem věděla, že dům, který stojí vedle nás, má divnou historii. V den, kdy jsem šla poprvé do školy, se v něm stala vražda. Muž tam zabil svoji ženu a pak se oběsil. Hodně dlouho se o tom v okolí vyprávělo.

Tak jsem se dozvěděla, že to zdaleka nebylo první lidské neštěstí, které se v onom domě stalo. Rodina, která tam bydlela předtím, se zabila v autě. V padesátých letech někdo na zahradě ubodal starého pána, co tam bydlel.

Jeho syna předtím za války zatklo gestapo a už se domů nevrátil. A za první republiky žila vedle rodina, která se otrávila houbami.

Na pověry nevěřili

Řadu let pak sousední dům nikdo neobýval, ani jsme vlastně pořádně nevěděli, kdo je jeho majitelem. Projevovalo se to tak, že docela chátral.

Pamatuji si, jak jsme se tam s dětskou partou chystali podívat, ale vzhledem k pověsti domu jsme nakonec ztratili odvahu. Když mi bylo asi třináct let, nastěhovala se vedle rodina s malými dětmi.

Otec jednou vyprávěl, že dal se sousedem řeč o tom, že ten dům je nějak prokletý. Soused ale namítl, že na pověry nevěří. Začal se svojí ženou obydlí upravovat. Chtěli i částečně přistavovat, ale k tomu už nakonec nedošlo.

Mladší z jejich dětí, šestiletá holčička, měla náhle vážné zdravotní problémy. V nemocnici bojovala několik dnů o život. Musela podstoupit operaci, ale ta jí bohužel zachránit nedokázala. Do sousedního domu se tak vrátily tragédie a smutek.

Manželé se uzavřeli do sebe, přestali s lidmi komunikovat. O tom, že se odstěhovali, jsme se dozvěděli vlastně až měsíc po jejich odjezdu, přestože jsme bydleli vedle.

Nikdo dům nechtěl koupit

S počátkem devadesátých let se lidé začali pouštět do podnikání. Tak se v prokletém sousedním domě objevila mladá dvojice podnikatelů. Já jsem v té době už bydlela jinde; vdala jsem se a k rodičům jezdila pravidelně na návštěvy s manželem a dětmi.

Často jsme mluvili na téma, jak dlouho ten sousední pár vydrží. Nikomu jsme samozřejmě nepřáli nic špatného, ale nebyli jsme sami, kdo vedlejší dům považoval za stavení, které dříve či později každému přinese nějakou smůlu.

Ukázalo se, že to platí i v tomto případě. Sympatická mladá dvojice bohužel podnikatelsky zkrachovala. Dům zabavili exekutoři. Potom opět na řadu let osiřel. Nikdo ho nechtěl koupit.

Objevilo se pár zájemců, ale většinou je odradil jednak špatný stav domu, o který se teď nikdo nestaral a jednak to prokletí, o kterém se dozvěděli. Otec mě a manželovi v žertu navrhoval, abychom ho koupili my, což jsme samozřejmě kategoricky odmítali.

Požár všechno odhalil!

Po dlouhé době pak dům získal nové majitele, rodinu cizinců. Jednalo se o přátelské Holanďany, takže první obavy mých rodičů se ukázaly jako zbytečné. Já jsem se s nimi seznámila při jedné ze svých návštěv.

Celý rok se zdálo, že ta negativní energie, která se pravidelně projevovala, už dala pokoj. Potom jedné noci vypukl u sousedů ničivý požár. Nikdo sice nepřišel o život, ale dům byl zničen a musel se strhnout.

Holanďané se za vyplacenou pojistku přestěhovali jinam. Parcelu s troskami koupil bohatý Pražák. Rozhodl se stavět od základů. Při jejich novém hloubení našli dělníci historický malý hřbitov, někdy ze středověku.

Myslím si, že právě ten byl zdrojem všech těch tragédií. Dávní mrtví se bránili. Dnes vedle mého rodného domu stojí luxusní vila. Už deset let se tam nic nestalo a myslím, že ani v budoucnu nestane.

Poté, co na místě proběhly archeologické vykopávky, mají duše pohřbených svůj klid.

Zdena D., (57), Vysočina