Zdeněk celý život aktivně sportoval. Proto, když se blížila oslava jeho velký kulatých šedesátin, vyslovil přání. Chtěl by si zkusit potápět někde v moři.

Celá rodina se rozhodla, že se bratrovi na zájezd do Zanzibaru s potápěčským kurzem složíme. Moc jsme se na oslavu těšili a hlavně pak na to, jak bude naším dárkem překvapený. A povedlo se to! Zdeněk opravdu jásal nadšením. Jeho dávný sen se mu měl splnit.

Slavili jsme ty jeho kulatiny celý víkend a všichni jsme se opravdu moc pobavili. Ani se nám nechtělo domů.

Loučení na letišti

Zdeněk odjížděl na onu vysněnou dovolenou koncem léta. Na letišti se hned dala dohromady partička chlapíků, co se jeli do Indického oceánu také potápět.

Oddychli jsme si, protože jsme chvíli se Zdeňkovou manželkou váhaly, jestli to byl dobrý nápad, poslat ho na ten zájezd samotného.

Ale ihned jsme poznali, že mu rodina nebude na těch pár dní ani trochu chybět. Chlapi se zvesela bavili a než odešli do celního prostoru, rozloučil se s námi Zdeněk. Objal ženu, mě dal pusu a ještě nám zamával.

Zpráva už nepřišla

Nejprve mi bratr psal nadšené zprávy z prvních dnů potápěčského kurzu. Poslal i nějaké fotkx. Byl v sedmém nebi. Pak se na tři dny odmlčel. Chtěla jsem zavolat jeho ženě, ale předběhla mě. Jí také přestaly zprávy chodit a my jsme dostaly strach.

Dostal infarkt

Tu strašlivou zvěst sdělili nejprve Zdeňkově ženě a ta zavolala mě. Můj brácha byl mrtvý. Zemřel přímo v moři při potápění. Dostal rozsáhlý infarkt a po nějaké době objevili ostatní na hladině jeho bezvládné tělo. Byl to strašlivý šok.

Brácha přece nikdy nestonal a se srdcem neměl vůbec žádné potíže. Bylo to těžké pochopit. A ještě mnohem těžší bylo smířit se s tím, že jsme ho do Zanzibaru poslai my, jeho rodina.

Kdyby žil v klidu doma a nevystavoval se takové námaze, mohl tu ještě s námi být. Jenže na kdyby se v životě nehraje. A možná by dostal infarkt někde doma, na ulici, za volantem auta, aniž by si užil svoje potápění. Ty krásné okamžiky, o kterých nám ještě před svou smrtí psal.

Kamila S. (56), Brno