Cikánka mu vyčetla z ruky dva životy. Proč přicházela ve snech mrtvá matka nejdříve za synem, a pak raději za snachou? Varovala marně?

Byla to láska, nad jakou by i Shakespeare zajásal. Milovali jsme se tak velice, že nám ani nenávist obou rodů nevadila. Jihočeští Montekové a Kapuleti se snažili románek překazit tak aktivně, že jsme se rozhodli vzít tajně a odstěhovat se daleko.

První část slibu manžel splnil. Vzali jsme se. Vazba mého muže na rodinu byla ale tak silná, že tímto krokem vše skončilo. Čas běžel, narodilo se nám jedno, a posléze druhé dítě.

Všechny krize, které mezi námi vznikaly, pramenily z nepříznivého vlivu jeho sourozenců. S bratříčky časté sezení v hospůdce a pozdní příchody domů v podnapilém stavu.

Sestřičky, kterých bylo také požehnaně, si zase přicházely pravidelně půjčovat peníze, které nevracely. Jedinou mou spřízněnou duší byla kupodivu tchyně. Ta se snažila manžela i jeho sourozence usměrnit.

Dlouho to ale nevydrželo.

Tchyně zemřela, a po její smrti propukla krize naplno…Manžel a otec mých dětí míval věštecké sny. Věcem mezi nebem a zemí však nevěřil. Už v chlapeckých letech mu stará cikánka vyčetla z ruky, že se ve svém životě ocitne na rozcestí.

Pokud zcela změní svůj život, bude žít dlouho a šťastně. Pokud tak neučiní, nedožije Kristových let. S oblibou dával tuto historku na přetřes a spolu s kamarády a bratry se jí pak smál.

Snažil se nebožtíkovi uplavat Jednou se mu zdál sen, ve kterém ho jeho zesnulá matka chovala na klíně a zpívala mu ukolébavku. Hned následující den utrpěl těžký pracovní úraz, zaviněný nedbalostí jednoho z jeho bratří. Zubaté unikl zázrakem.

Tehdy jsem mu řekla větu, které jsem později litovala. Ty na ty své bratříčky jednou dojedeš! Manžel si ale varování osudu k srdci nevzal, a tak začala jeho mrtvá matka navštěvovat mě.

Seděla na pelesti, smutně se na mě dívala, nemluvila. Říká se, že mrtví varují, a tak jsem se snažila hlídat děti jako oko v hlavě.

Manželovi se brzy zdál další sen.

Řídil v něm nákladní auto, jehož náklad měl kamsi dopravit. Auto se ale cestou porouchalo. Opravil jej, a šel zkontrolovat náklad, jestli je v pořádku. Když odhrnul plachtu, zjistil, že veze rakve. V tu chvíli z jedné vyskočila mrtvola a začala ho škrtit. Můj muž se vytrhl a utíkal pryč.

Doběhl až k řece, skočil do vody a plaval na druhý břeh. Když doplaval, mrtvola tam už na něj čekala. Plaval tedy zase zpět. Ale ona už tam zase byla a smála se mu. Manžel plaval z jedné strany řeky na druhou, až to mrtvolu omrzelo a křikla na něj.

„Však já tě stejně dostanu!“ A naštvaně odešla. Několik týdnů na to můj muž zahynul při autonehodě. Řídil jeho druhý bratr.

Hana S., Velešín .