Ocitla jsem se ve složité situaci. Na jejím konci byla naštěstí svatba.

Podruhé jsem se vdala krátce před padesátkou. Byla jsem tehdy rozvedená, syn byl už dospělý a samostatný. Vychutnávala jsem si volnost po únavném manželství a do dalšího vztahu jsem se nehrnula. Bydlela jsem v malém bytě v jednom severočeském městě.

Když mě sestřenice požádala, abych se jí v době dovolené postarala o její malý byt v Praze, kam se nedávno nastěhovala, brala jsem to jako lákavé zpestření života.

Klíč jsem dostala osobně, sestřenice se u mě zastavila cestou na letiště v Drážďanech, odkud odlétala.

Komplikovaná cesta

Moje roztržitost a zmatené chování mě už párkrát v životě přivedly do nesnází. Nejinak tomu bylo při mé cestě do Prahy. Nejprve jsem si doma zapomněla doklady, pro které jsem se musela vracet. Kvůli tomu mi ujel vlak, kterým jsem chtěla cestovat.

V Praze jsem si potom spletla směr cesty, takže jsem tramvají jela na opačnou stranu. Nakonec jsem se ale na uvedenou adresu dostala. Dům jsem našla celkem snadno, i když to byl panelák na sídlišti.

Jakmile jsem stála před dveřmi bytu, myslela jsem si, že už se mi nic nemůže stát.

To jsem se ovšem spletla. První problém nastal, když jsem chtěla odemknout dveře. S překvapením jsem zjistila, že klíč, který mi sestřenice dala, do zámku nepasuje. Zkoušela jsem to i silou a výsledkem bylo, že se klíč zasekl.

Nečekané rozuzlení

Po čtvrt hodině dalších marných pokusů jsem byla celá zpocená a naštvaná. Několikrát jsem do nedobytných dveří i kopla. V tom jsem zažila šok, když po schodech zezdola vyběhl muž v mém věku a začal mi nadávat do zlodějek.

Vůbec jsem neměla ponětí, proč se tak chová. Dala jsem se na útěk, ale on mě zadržel. Za chvíli se všechno vysvětlilo. Byt, do kterého jsem se dobývala, totiž nepatřil sestřenici. Spletla jsem si patro.

Muž se potom omluvil za svoji razantnost a já za svoji chybu. Pozval mě na večeři a rok nato mě požádal o ruku. Takže po deseti letech mohu konstatovat, že to tehdy byl vlastně šťastný omyl.

Mirka R. (59), Praha