Jednou z nejhorších lidských vlastností je žárlivost. Může se projevovat různým způsobem.

Říká se, že kdo nežárlí, ten nemiluje. Já si to nemyslím. Podle mě platí spíše to, že kdo žárlí, ten si nevěří. A já jsem vedle sebe potřebovala vždy muže, který oplýval sebedůvěrou.

Podivné setkání

Před lety, po rozvodu, na kterém jsem nekompromisně trvala kvůli odhalené manželově nevěře, jsem byla nějaký čas sama. Protože mi nikdy nedělalo problémy navazovat kontakty, našla jsem si potom rychle nového přítele. Líbilo se mi, jak byl Kamil sebevědomý, aniž by musel nějak machrovat.

Měli jsme stejné názory na život i podobné zájmy, zkrátka ideální stav. Po letech jsem se tak znovu zamilovala. A vnímala jsem, že právě tak byl i Kamil zamilovaný do mě. Chodili jsme spolu dva měsíce, když se mi stala podivná příhoda.

Kráčela jsem tehdy po ulici, když najednou vedle mě zastavilo luxusní auto. Řidič vystoupil a oslovil mě.

Celá vyjevená jsem poslouchala, jak se vyznává z obdivu k mojí osobě. Jakmile mě prý spatřil, musel to risknout a říct mi, že zajímavější ženu ještě neviděl. Působilo to bláznivě, současně ale byl ten člověk docela sympatický a usměvavý, žádný falešný hráč.

Šok přišel za pár dní

Elegantní muž mě zval na kávu a já jsem po chvilce přemýšlení souhlasila. Když se mě tam ale dál pokoušel přemlouvat ke sblížení, rázně jsem mu odvětila, že už vztah mám a nemíním na tom nic měnit. Byl trochu zklamaný, ale prohru přijal sportovně. Za tři dny jsem se dozvěděla, o co se jednalo.

Řekl mi to Kamil. Prý chtěl vyzkoušet, jak moc se nechám omámit řečmi atraktivního muže. Dotyčný byl totiž jeho kamarád. Zdravě mě to naštvalo a dotklo se to mé hrdosti.

Ačkoliv si Kamil liboval, že jsem prošla v testu věrnosti a že se mnou tedy může zůstat natrvalo, rázně jsem řekla, že s ním končím.

Nechápal to, zlobil se, prosil, ale mě už neobměkčil. Dodnes vím, že jsem udělala dobře. Nedokázala bych žít s člověkem, který partnerovi nevěří a používá nefér metody.

Eva R. (61), Olomouc