Moje školní docházka, včetně studia na vysoké škole, trvala osmnáct let a za celou tu dobu jsem neměla skoro žádnou jinou známku než výbornou. Na základní škole to dalo zabrat, na gymnáziu jsem se na to každou noc dřela i pět hodin.

Ačkoliv má dítě ve vývinu spát nejméně osm hodin, já často nespala ani čtyři. Nakonec mě přijali na právnickou fakultu, kterou jsem ukončila s červeným diplomem a ještě si udělala doktorát.

Kdo si myslí, že jsem výjimečně inteligentní, ctižádostivá a schopná, plete se.Všechno ze mě vytřískala moje ambiciózní matka. Rozhodla se prostě, že mě neporodila proto, aby ze mě stala nějaká obyčejná úřednice nebo cukrářka.

Kdybych se neučila, snad by mě zabila. Paradoxem bylo, že měla vysokoškolský diplom z psychologie, pracovala jako učitelka a později jako ředitelka střední školy.A každou neděli chodila do kostela!

Byla oblíbená a velice společenská, každého s laskavým úsměvem a pochopením vyslechla, pro každého měla milé, povzbuzující slovo, pro všechny to byla ta nejúžasnější a nejvlídnější bytost pod sluncem, a jistě ta nejúžasnější maminka, kterou mi všechny děti záviděly.Za zdmi domova, tam, kde ji nikdo neviděl, se však měnila ve zrůdnou tyranku a psychopatku.

Bála jsem se jí víc, než strašidel, čertů a monster z hororů. Ti všichni byli vymyšlení, ale moje bezcitná matka byla skutečná.

Školu nenávidím

Když jsem nastoupila do první třídy, moje dětství skončilo. Matka vůči mně rozpoutala neuvěřitelný teror kvůli prospěchu.

Školu proto dodnes nenávidím a vzpomínám na ni jako na nejhorší období mého života.Za dvojku jsem měla zákazy televize a suchý chleba k večeři nebo domácí vězení. Trojka už byla hodně tvrdý kalibr.

Dodnes se mi při vzpomínce zúží dech v plicích a srdce se rozbuší jako kovadlina. Proč?

V dětství mě matka totiž za ní přivazovala řetězem k ústřednímu topení a tam mě řezala pomlázkou upletenou z bužírky, tahala za vlasy a píchala mě jehlou pod nehty.Měla jsem po těle fialová nateklá jelita, někdy mi i tekla krev.

Kopala do mě jako smyslů zbavená, občas mě před výpraskem hodila do vany a sprchovala studenou vodou. Ono to pak na studeném mokrém těle bolí daleko víc!

Měla promyšlené různé způsoby mučení.Pálila mě cigaretou na nohách, svazovala mě tak pevně, že se mi provaz zařezával až do masa. Potom mě tak nechala ležet na koberci několik hodin.

Vždy dávala pozor, abych neměla viditelně poraněný obličej a nebyl z toho průšvih.I tak měla dobře vymyšleno, jak by to všechno svedla na mou nemotornost – ji, paní psycholožku, by nikdo přece nepodezíral!

Měli mě za blázna

Byla jsem totálně mimo a někdy po takové akci tak zmatená, že jsem nevěděla, kde je doma koupelna nebo záchod.Ve škole jsem vždy kvůli špatné známce brečela jako pominutá a děti se mi smály.

Prosila jsem párkrát učitelku na kolenou, aby mi trojku změnila na dvojku, nebo mně ji aspoň nezapisovala do žákovské. Všichni mě měli za magorku, která je na jedničkách závislá a samou ctižádostí se jí zatmívá před očima.Nikdo netušil, jaký je pravý důvod!

Bydleli jsme na malém městě, kde se lidé dost znali, takže jsem se neodvážila nikde ani ceknout. Jen jednou, a to když jsem se po další nakládačce za trojku z fyziky vrátila z nemocnice.Měla jsem tehdy otřes mozku a skončila v bezvědomí.

Doktor byl matčin velký kámoš, takže jestli něco tušil, mlčel. Byla jsem prostě v pasti, ze které nebylo úniku. Po týdnu jsem se objevila ve škole a učitelka se mě o přestávce zeptala, co jsem vyváděla.

Přiznala jsem pravdu.

Řekla jsem jí, že mě matka kopala do hlavy. A to bylo naposledy, kdy jsem se pokusila na své velké trápení někoho upozornit. Jak to tehdy dopadlo?

Učitelka se na mě rozčílila, jak můžu o mamince, tak inteligentní a milé paní, takhle lhát.Co to jsem za nevděčné a zlé dítě? Že mi není hanba být tak prolhaná? A když matku potkala, všechno jí řekla! Ten výprask byl děsný!

Byla jsem přivázaná za ruce a strachy a bolestí se počůrala. Táto, zastaň se mě! Nejhorší na všem bylo, že s námi by\dlel i můj otec.Táta se matky taky bál, takže se mě zastával jen vlažně. Vždy mámu akorát nabádal, aby mně neublížila.

Jinak raději odešel, aby se na to nemusel dívat. Kolikrát jsem uvažovala o sebevraždě, ale nikdy jsem nenašla odvahu.Vlastně jsem ani nevěděla, jak to provést.

Povahou jsem zřejmě po svém otci – slabochovi a zbabělci, který nikdy nic nevyřešil, nikomu nepomohl, ani se za nic nepostavil.

V kombinaci s prostředím, v jakém jsem vyrůstala, jsem vlastně mohla skončit daleko hůř.Upnula jsem se tenkrát na sport, abych byl doma co nejméně. Táta mě přihlásil na tenis a já to dotáhla docela daleko, protože jsem byla raději na tréninku, než doma.

Vidina, že by ze mě mohla být slavná tenistka, která vydělává spoustu peněz, na moji přehnaně náročnou matku naštěstí zabrala.Učila jsem se pak po nocích, klidně až do rána. Dodnes nechápu, jak jsem přežila. Fakt ale je, že jsem měla až do maturity na vysvědčení samé jedničky.

Prostě zázrak přírody.

Když se rozhodovalo o vysoké škole, chtěla jsem jít na tělovýchovnou fakultu.Tenis jsem milovala, vlastně mě nic jiného ani nezajímalo. Od dětství to byl můj únik před týráním, takže jsem se na něj až nezdravě upnula. Doma to ale neprošlo.

Jako blbá tělocvikářka si prý nevydělám, ale jako právnička nebo lékařka budu v balíku.Tak rozhodla matka! Podala jsem si přihlášku na lékařskou fakultu a na práva. Na medicíně jsem pohořela při zkoušce z fyziky, ale na druhou školu mě přijali.

Matce zářily oči. Hned od začátku studia jsem jí musela předkládat index ke kontrole a byla-li tam jiná známka než jednička, znovu běsnila.I s dvojkou jsem se hlásila k opravné zkoušce. Za což mě považovali za blázna nejen spolužáci, ale i zkoušející.

Dnes se matce směju Tahle škola mě ale strašně nebavila. Jen samé biflování, nic zajímavého.Chtěla jsem odejít, ale se zlou jsem se potázala. Matka se rozzuřila, popadla židli a celou ji o mě rozštípala. Jindy mi za zkaženou zkoušku rozbíjela skleničky o hlavu.

Musela jsem si stoupnout ke zdi, ona se rozmáchla.. a křáp! Proč jsem si tohle všechno v tomto věku nechala líbit? Byla jsem vychována v bázni a totální poslušnosti, takže mě nikdy ani nenapadlo na matku vztáhnout ruku.

Většina by to asi udělala, já ne.

Tak jsem dostudovala a odnášela si z promoce červený diplom.Po třech letech jsem ještě získala doktorát. Tím pro mě veškerá snaha o velkou kariéru skončila. Vdala jsem se a odstěhovala do Prahy, takže jsem se konečně vymanila z matčina vlivu.

Nastoupila jsem sice jako právnička do advokátní kanceláře, ale prohrála jsem všechny soudy, co šly.Vystřídala jsem mnoho zaměstnavatelů, ale se stejným výsledkem.

Ta práce je mi dodnes odporná, dělám ji z donucení kvůli penězům a musím se smát matčiným představám zlatého koryta. Myslím, že jako tělocvikářka bych si vydělala víc.Vdala jsem se a dnes trénuju svého malého syna a další žáčky v tenisu.

To mi zabere všechny víkendy v roce. I ldyž to dělám jen za malou almužnu, nedovedu si život bez tohoto sportu představit.

Je to balzám pro moji psychiku, vždy se zklidním a rozleje se ve mě hřejivý pocit radosti, že dělám něco, co mě baví.Ke svému synovi jsem vlídná a laskavá matka. Taková, jakou jsem já nikdy nepoznala. Babičce, své matce, dítě na hlídání nikdy nepůjčím!

Andrea (42), Ostrava .