Narodila se ve stejný den jako já. Věděla jsem, že je to znamení, a že právě tuto kočičku si z útulku domů odnesu. Líza měla dokonce i stejný osud jako já…

Když jsem se rozhodla, že nám pořídím nějakého domácího mazlíčka, byla dcera nadšená. Prosila mě už dlouho, ať jí koupím kočičku. Nakonec jsme se shodly, že si ji vybereme z útulku.

Chtěly jsme nějakou milou a přítulnou, takových tam bylo víc, ale jen jedna byla narozená ve stejný den jako já. To byl osud! Ještě ten den jsme si ji s dcerou odnesly domů. Kočička, které jsme daly jméno Líza, si u nás rychle zvykla.

Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si i čerstvou vodu z kohoutku. A čas plynul… Líza toho s naší rodinou zažila mnoho.

Třeba můj rozvod a těžké chvíle po něm. Když jsem plakala, vždy si lehla vedle mě a vrněla, byla to ta nejlepší terapie. I díky ní jsem všechno vydržela.

Na operaci?

Podle jejího chování jsem poznala i to, jaký den budu mít. Pokud se vyvalovala v posteli a líným pohledem mi řekla své sbohem, věděla jsem, že den bude v pohodě. Pokud se ale postavila do dveří a nechtěla mě pustit, byla jsem ve střehu.

Líza vždy ucítila i to, že jsem nemocná. Usadila se na místo, které mě bolelo, a mně se vždycky ulevilo. Pak ale přišel závažnější problém. Bylo to v době, kdy už s námi Líza žila třináct let. Vyšetření u lékaře objevilo nebezpečný útvar v mém těle.

Čekala mě operace. V té době zemřela na podobný problém moje kolegyně, tak mi to na optimismu nepřidalo. Líza seděla ve dne i v noci u mě, a to přesně na místě, které v mém těle selhalo.

Než jsem stihla plánovaný lékařský zásah absolvovat, stala se neuvěřitelná věc. Můj zdravotní stav se zlepšil natolik, že operace nebyla nutná.

Překvapení

Blahořečila jsem hlavně mé milované kočce. Jenže tentokráte na to sama nestačila. Během několika týdnů se mi začala ztrácet před očima, nechtěla jíst, jen spala. Veterinář objevil v jejím tělíčku nádor. Lízu bylo třeba okamžitě operovat.

Operace se vydařila a kočka začala prospívat. Říkali jsme si, že to je bojovnice. Jenže to jsme netušili, čím nás ještě překvapení… Náš osud byl neuvěřitelně propojený. V té době jsem si také našla přítele.

Aby mi udělal radost, až mi moje Líza odejde, pořídil si koťátko. Kočičku. A pak se stalo něco, co nikdo nečekal. I když už jsem nebyla žádná mladice, otěhotněla jsem.

Překvapením ale konec nebyl. Z koťátka, které přítel pořídil, se vyklubal kocour a mé Líze se v jejích čtrnácti narodila koťata. Osud můj a mé kočky byl i v tomto směru propojený.

Karla (65), Jihlava