Příliš mnoho mateřské péče nemusí být vždycky k užitku.

Už od nejútlejšího věku byla moje dcera Alice naprosto dokonalou rodičovskou péči. Na cokoliv pomyslela, to dostala, jak z mojí strany, tak z manželovy. Neuvědomovali jsme si, že přehnaná péče může mít v budoucnosti i nedobré následky.

Nepomáhaly domluvy ani zákazy

Jako školačka patřila Alice k těm chytrým, sebevědomým dětem, které nemají s učením problémy. S chováním to bylo horší, naučila se, že si může věci vynutit. Tohle se prohloubilo v bouřlivé době puberty a pak ještě víc, když nastoupila na gymnázium.

Začala si myslet, že je královnou světa a může si dělat opravdu, co chce. Když slavila šestnácté narozeniny, přišla domů až k ránu – tedy spíše ji kamarádky přivedly. Její prospěch se zhoršoval. Nic nepomáhalo, ani domluvy ani zákazy.

Pomalu jsme si přestávali s dcerou rozumět. Bylo mi líto, že nemáme víc dětí, protože konfrontace s nějakým sourozencem mohla mít svůj vliv. Rozzuřilo mě, když jsem zjistila, že dcera kouří. Do očí mi řekla, že se nevyhýbá ani marihuaně.

Jakmile jí bylo osmnáct, odešla od nás, i když ještě neměla dokončenou školu. Nemohla jsem proti tomu nic dělat, jen věřit, že to jednou přejde a Alice dostane rozum.

Chytla se špatné party

Školu dcera dodělala s odřenýma ušima. Do maturity bydlela u kamarádky, jejíž rodiče byli dlouhodobě v zahraničí. Alice se s námi stýkala jen příležitostně a většinou to skončilo nějakou hádkou. Zprávy o ní jsme tak dostávali spíše zprostředkovaně.

Tak jsem se dozvěděla, že vystřídala několik zaměstnání, ale odevšad ji vyhodili. Živila se brigádami a nakonec se dostala do špatné party. S přítelem, se kterým chodila, se připletla k loupežnému přepadení. Dostala nepodmíněný trest.

Byl to pro mě šok, mnohem víc mě ale bolelo, že jsme se s dcerou takhle odcizily. Rozum dostala Alice až po propuštění z vězení. Dnes je s jiným přítelem, rodinu se založit nechystá, ale alespoň žije normálním životem…

Věra S. (56), Ostrava