Toužila jsem pomáhat a dělat dobré skutky. Moje dávná kamarádka se ale pokusila zneužít mé dobroty. Duchové se na to už nejspíš nemohli dívat.

Jednou pomohu někomu já, podruhé pomůže druhý mně. K tomu jsem byla vedena svými rodiči. Neměla jsem se špatně, našla jsem si hodného manžela a s ním měla tři děti. Neměla jsem si na co stěžovat, po rodičích jsem zdědila domek s pěknou zahradou a políčkem. Byli jsme díky tomu soběstační a spokojení.

Pomůžeš mi?

Když u našich dveří zazvonila jednoho dne moje spolužačka Zdena, byla jsem nadšená. Hned jsem stavěla na kávu a vytáhla svůj borůvkový likér, který jsem sama vyráběla.

Dlouho jsme si povídaly, až mi najednou začala se slzami v očích vyprávět, jak si její muž našel mladou milenku a ona zůstala sama s dítětem. Asi půl hodiny nato mě požádala, zda bych jí nepůjčila peníze. Jak bych jí v takové chvíli mohla říct NE?!

Půjčila jsem jí tehdy dvacet tisíc, děkovala mi a slibovala, že vše brzy splatí. Jenže za měsíc byla u mě znovu, tentokrát lamentovala, že jí hrozí exekuce. Musí zaplatit skoro tři sta tisíc. Jestli bych si nemohla vzít půjčku a ručit svým domem.

Musela jsem to probrat s manželem, proto jsem Zdeně řekla, ať přijde druhý den. Můj muž je stejný dobrák jako já, oba jsme se proto shodli na tom, že spolužačce pomůžeme.

Stíny měly jasno

Tu noc jsme se moc nevyspali. Probudilo mě zatahání za deku, myslela jsem si, že to je některé z dětí. Když jsem rozlepila oči, děti jsem nikde neviděla, zato ale u postele stály dva stíny. Poznala jsem v nich své rodiče.

„Helenko, to nedělej, nebo přijdete o dům!“ šeptala máma. Nemohla jsem od nich odrhnout oči. Táta s mámou! Je to sen, určitě je to jen sen, ubezpečovala jsem se.

Najednou se stíny rozplynuly a ve stejnou chvíli se probudil můj muž, prudce se posadil na posteli a vyhrkl ze sebe: „Zdálo se mi o tvé mámě a tátovi! Řekli mi, ať domem neručíme!“ Druhý den jsme kamarádce sdělili, že jí nepomůžeme tak, jak nás žádá.

Měli jsme z toho špatné svědomí, ale za tři roky jsme se dozvěděli, že jí nakonec pomohla jedna naše známá. Musela nakonec tu půjčku splatit sama, aby nepřišla o dům, a vděk žádný. Zdena zmizela někam do světa.

Helena (59), Ostrava