Dostali jsme se do neřešitelných potíží. Já si nabrala brigády, zatímco manžel čaroval. Chtěla jsem se kvůli tomu rozvést, ale zázrak se nakonec stal.

Může se to stát opravdu každému. Zatímco já pracovala za malý plat ve státním podniku, můj manžel měl firmu, která mu prosperovala. Po krásných dvanácti letech se ale dostal do problémů.

Nedostal za několik zakázek zaplaceno, neměl na zaplacení materiálu, dluhy se na něj navalily a hrozily nám exekuce. Abychom nepřišli o střechu nad hlavou a děti mohly dostudovat, našla jsem si vedle své práce několik brigád.

Zavalila jsem se prací, neznala soboty, neděle a svátky. V životě ale přicházejí různé zkoušky, a já jsem se k potížím stavěla vždy čelem. Vždycky jsem byla akční a všechno řešila rychle.

Manžel byl pravý opak.

Celý život si poletoval ve svých snech a představách. Neuměl náhlým potížím čelit. Uzavřel se do svého pokoji, téměř z něho nevycházet, přerušil kontakty s přáteli a hlavně s rodinou.

Maloval podivné ornamenty Celé dny si cosi maloval, občas vyrazil na procházku po okolí, a to se vždy vracel s taškou plnou kamenů z nedalekého potoka. Ty sušil na sluníčku a rozestavěl po svém pokoji.

Když jsem chtěla uklidit, rozzuřil se, že jsem kameny přemístila, otřela a že jsem se jich vůbec dotýkala. Rozběsnilo ho to natolik, že jsem zvažovala návštěvu u psychologa. Nabyla jsem dojmu, že se můj muž zbláznil.

Jinak jsem si jeho počínání neuměla vysvětlit. S hrůzou jsem si prohlížela jeho výtvory, a neviděla v nich nic pozitivního. Spíše naopak.

Ty obrázky mě děsily!

Maloval podivné znaky, rozvěsil je po stěnách a všude – i na zemi – se povalovaly kameny.

Večery zapaloval svíce a po bytě se linula velmi zvláštní hudba. Začala jsem se bát nejen o manžela, ale také o sebe a děti. Dostala jsem se na pokraj sil Zatímco manžel nedělal celé měsíce nic, já dřela jako mezek.

Domů jsem se vracela vyčerpaná tak, že jsem okamžitě usnula. Na děti jsem neměla čas, a manžel se o ně postarat nedokázal. Jen seděl v té své svatyni a cosi si tam mumlal. Neviděla jsem cíl svého snažení. Všechno bylo tak zapletené, komplikované a neřešitelné!

Ztrácela jsem víru i naději, že zase bude lépe. Začala jsem mít naopak chmurné tušení, že už může být jenom hůř. Nejvíce mě dokázal manžel rozzuřit tím svým výrazem. Tvářil se, že je mu všechno jedno. Nic neřešil, byl naprosto apatický.

Měla jsem chuť ho zabít.

A dávala jsem mu to znát! Dodnes nemohu uvěřit zázraku Myslela jsem si, že si ze mě dělá legraci. Stál ve dveřích jako bůh odplaty a v ruce držel sázecí tiket. Dokola opakoval, že se mu to povedlo a že jsem mu nevěřila.

Trvalo mi dlouho, než jsem si připustila, že opravdu vyhrál. Tak ráda jsem se mu pak omluvila za vše hnusné, co jsem mu během té těžké zkoušky řekla! Byl to opravdu neuvěřitelný zázrak. Co ale bylo na celé výhře nejpodivnější?

To, že jsme vyhráli téměř na korunu obnos, kterou jsme k uhrazení dluhů potřebovali.

Zdena (54), Ostravsko.