Je snadné stát se obětí psychického teroru a cesta z bludného kruhu ven se zdá skoro nemožná. Důležité je zavčas si uvědomit chorobné projevy partnera.

Psychický teror je dnes častější, než si myslíte. Pod pojmem domácí násilí si představíte facky a modřiny. Jenže nemusí vždy padnout rána. Slova, gesta či vražedné pohledy kolikrát zraní více než facka. Pasivní agrese je horší v tom, že není viditelná.

A že se o ní mnohdy začnete stydět mluvit. A o to právě agresorovi jde, abyste si myslela, že jste jen přecitlivělá a on vám vlastně ani nic moc nedělá. Jestli vás muž ponižuje, ba přímo sráží, nepodceňujte to.

Začíná to nenápadně

Nejprve si musíte přiznat, co se děje, a pak se tomu postavit a bránit. Psychické násilí začíná pozvolna, ze začátku to může dokonce působit jako láskyplná starost o toho druhého. Jenže pak se do vztahu začne vkrádat strach.

Pokud máte nepříjemné pocity a rozklepete se, když má muž přijít domů, tak máte co do činění s agresorem. Ale je těžké si to přiznat, protože tento typ chlapů mnohdy bravurně ovládá manipulaci, takže vás snadno vmanévruje právě tam, kam potřebuje.

A co když má pravdu?

Častou zbraní psychického teroru bývá popichování. Je běžné, že si partneři ostřeji vyměňují názory, ale problém nastává tehdy, pokud jde o opakované chování.

Jasně, každý z nás si občas nepamatuje, co řekl před týdnem, ale u pasivního agresora je to až moc nápadně často.

A nejde ani tolik o zapomínání jako o vědomé lži, kterými vás začne zahánět do kouta. Bude totiž dál prohlašovat, že on tohle nikdy neřekl, opilý nebyl a zapře vám i nos mezi očima.