Na svou první dovolenou v zahraničí jsem se velmi těšila. Všechno nasvědčovalo tomu, že bude nádherná. V noci však udeřil sen, který se opakovaně vracel.
Před pětadvaceti lety jsem jela s dcerkou do Itálie. Byl to můj vůbec první výlet k moři. Pohled na něj mě fascinoval. Strávily jsme na pláži celý první den. Druhý den jsme prošly městečko a opět skončily na pláži. Večer jsem usínala spokojená a šťastná. Zdál se mi však neuvěřitelný sen.
Sen o zabitých zajatcích
Nacházela jsem se v jakési hradní pevnosti. Tmavé stěny, osvětlené pouze loučemi, byly vlhké. Procházela jsem s někým spoře osvětlenou chodbou na světlejší prostranství, k němuž vedlo příkré schodiště. Nevím, zda můj společník byl muž nebo žena.
Náhle jsme uslyšeli křik. Na konci schodiště se před námi otevřely široké dřevěné dveře a objevilo se několik postav. Můj společník mnou trhl směrem pod schodiště a vlastním tělem mě tlačil hlouběji do přítmí.
Na chodbě se shromáždilo několik mužů, kteří řvali a surově smýkali jinými svázanými muži. Zřetelně jsem rozeznávala jejich zarostlé divoké tváře. Všichni drželi dlouhé meče. Neustále vykřikovali a bodali do zajatců ležících na zemi, až naříkali bolestí.
Byla jsem ochromená šíleným strachem a zoufalou bolestí v prsou. Přesto jsem dál fascinovaně hleděla na meče propichující těla a stále mnou procházela neuvěřitelná fyzická i psychická bolest. Byla tak nepředstavitelná, že jsem se probudila.
Děs pokračoval
Ležela jsem vedle dcerky celá zpocená a sotva jsem popadala dech. Hleděla jsem do tmy a snažila se myslet na něco pěkného, abych brzy zase usnula.
Po chvíli se mi to podařilo, ale jako mávnutím kouzelného proutku jsem se vrátila na ono hrozné místo a opět prožívala neuvěřitelný děs. Znovu jsem se probudila zmáčená potem a až do rána jsem už oka nezamhouřila.
Když vysvitlo slunce a nádherně modré nebe se probralo ranním šerem, prostoupil mnou konečně klid. Večer jsem uléhala s radostí a smíchem ve tváři.
Sen se však opakoval znovu se všemi detaily a vzbudil ve mně stejnou hrůzu a neslýchanou bolest na prsou, až jsem myslela, že se zalknu.
Noční hrůzy se opakovaly
Ráno bylo opět nádherné. Ležela jsem pod slunečníkem a chvílemi podřimovala a přemýšlela o děsivém snu. Kde se vzal? Vždyť je tady nádherně, žádné starosti. Nikde žádné hradby ani pevnost, těžko tedy může jít o nějakou asociaci myšlenek.
A proč mě sen trápí každou noc? Nakonec to dopadlo tak, že jsem si vždy dlouho do noci četla a když jsem únavou usnula, sen se okamžitě vrátil. A když vysvitlo slunce, a my šly na pláž, spala jsem pod slunečníkem. Tak proběhla celá dovolená.
Po návratu domů už byl klid
Když jsem se vrátila domů, sen zmizel a už nikdy se neopakoval. Je ale pravda, že od dětství mám panickou hrůzu z mečů, dýk a nožů. Děsí mě také tmavé a vlhké podzemní chodby a hradní prostory. Byl snad sen vzpomínkou na můj minulý život?
Marie T. (63), Poděbrady