Pokud provokujeme temné bytosti, riskujeme jejich pomstu!

Můžete si vybrat, jestli ta hrůza, co potkala jednoho našeho známého, byla shodou náhod nebo opravdu působením tajemných sil. Myslím si ale, že kdo si zahrává s některými věcmi, tak si o tragický konec přímo koleduje.

Prý to odkoukal z filmu

Už řadu let máme chatu u jednoho rybníka. V létě se tam vždy grilovalo večer pod hvězdami za účasti sousedů z okolních chatek. Jednoho dne před deseti lety došlo na vyprávění strašidelných historek.

Zdeněk, starší muž, který tu na chatě trávil i jaro a podzim, nám vylíčil příhodu, jak po několikerém opakování jména určitého démona během jednoho týdne si ta temná bytost pro člověka přijde. Stalo se to prý kdysi jeho kamarádovi.

Věděl, co dělá, ale přesto v průběhu jednoho týdne schválně to jméno vyslovil. Krátce nato se vyboural s autem a uhořel v něm.

Jarda, jiný náš známý, si vzpomněla, že něco podobného viděl kdysi v nějakém hororu a podezříval Zdeňka, že se právě tam inspiroval a vše si vymyslel. Zdeněk ho vybídl, že jestli se nebojí, může s tím jménem sám udělat pokus. V tom jsme Jardovi naštěstí zabránili – nebo jsme si to alespoň mysleli.

Dohrál tu hru až do konce

Když jsme přijeli na chatu další víkend, dozvěděli jsme se, že Jarda se do té nebezpečné hry opravdu pustil. Zbýval mu poslední den a poslední vyslovení démonického jména. Nikdo ho nepřesvědčil, ať nepokouší osud. Nad ránem nás vzbudilo houkáni sirén a křik.

Chata, kde bydlel Jarda s manželkou, byla v plamenech. Jeho žena se odtamtud včas dostala, ale Jarda v ohni zemřel. Později vyšlo najevo, že smrt musela být krutá, opravdu doslova uhořel.

Od Jardovy ženy jsme se dozvěděli, že předtím, než šli onoho večera spát, naposledy vyslovil to jméno démona. Kdybychom to řekli policistům, kteří požár vyšetřovali, byli bychom za blázny. Všichni sousedé z okolních chat ale věděli, jak to ve skutečnosti bylo!

Dáša L. (47), Praha