Rozzlobit se mohou i ti, kdo už dávno nejsou mezi námi, pokud je nějak urazíme.

Šla jsem toho dne na hřbitov už brzy ráno. Zanesla jsem k hrobu manžela čerstvé květiny a zapálila novou svíčku. Když jsem šla od pumpy s konvicí v ruce, podvrtla se mi noha.

Rovnováhu jsem naštěstí udržela, ale konvice mi vypadla z ruky – bohužel tak nešťastně, že rozbila vázu na hrobě, kolem kterého jsem zrovna šla.

Stále se držel vedle mě!

Hrozně mě to mrzelo a nevěděla jsem, co mám dělat. Nikdo mě při té malé nehodě neviděl. Nejprve jsem došla k manželovu hrobu a zalila květiny. Pak jsem vrátila konev. Chtěla jsem v tu chvíli nějak vzniklou škodu napravit, ale nevěděla jsem jak.

Zvolila jsem tedy jednoduché, ale ne moc čestné řešení: prostě jsem ze hřbitova odešla, jako by se nic nestalo. Po cestě domů vysvitlo sluníčko. Stín, který jsem vedle sebe zahlédla, jsem proto považovala za svůj.

Až když jsem vstoupila do chodby činžovního domu, kde jsem bydlela, ukázalo se, že stín mě doprovází i tam. Nechápala jsem, jak je to možné. Stín vedle mě nezmizel ani v mém bytě. Držel se mě jako nějaké špatné znamení.

Zazvonila jsem u sousedky, abych se jí zeptala, jestli něco nepotřebuje v obchodě. Pravým důvodem ale bylo zeptat se, zda ten stín vidí také. Nechápala, o čem mluvím!

Musela jsem to napravit

Dlouho jsem pak seděla v křesle a celá rozechvělá přemýšlela. Stín byl na podlaze vedle mě. Protože věřím na duše mrtvých, došla jsem k závěru, že má nějakou souvislost s tou rozbitou vázou na cizím hrobě.

Vydala jsem se tedy zpátky na hřbitov celou věc napravit. Po cestě jsem koupila novou vázu. Doufala jsem jen, že se u toho hrobu nesetkám s někým z pozůstalých. Vázu jsem vyměnila. Do té doby mě stín doprovázel.

Jakmile se váza ocitla na tom hrobě, pomalu se rozplynul! Jsem přesvědčená, že jsem svým chováním předtím rozzlobila někoho z těch, kdo byli v hrobě uloženi, a že kdybych vše neuvedla do pořádku, stín by mě pronásledoval dodnes!

Věra B.(61), Třebíč