Zamilovali se, vzali se, měli děti a žili spolu šťastně až do smrti. Bylo by to hezké, ale v reálném životě to bývá jinak. Lidé spolu někdy skončí v posteli, i když jsou zadaní.

Kde je vlastně hranice nevěry? To každý z nás vnímá jinde a jinak. Začíná to už u důvěrného rozhovoru a milostných esemesek, nebo musí dojít k pohlavnímu aktu? Někdo za nevěru považuje již polibek, jiný by za ni nepočítal ani jednorázový úlet.

Otázkou ovšem zůstává, jakým způsobem se s nevěrou, tedy především s jejím prozrazením, srovná partner. Mnoho párů přivírá oči nebo žije v čistě formálním svazku, protože nechtějí bořit rodinu, mají společné podnikání nebo v neposlední řadě také majetek.

Okovy domácí puťky

Ačkoli současné partnerství je mnohem rovnoprávnější, než tomu bývalo před desítkami let, cítí se ženy v manželství častěji nespokojené a neuspokojené.

Tradiční rozdělení rolí, kdy matka pečovala o domácnost, děti a rodinný krb a otec přinášel domů peníze a zprávy ze světa, je už sice passé, ovšem v reálu se ženy většiny klasických domácích úkolů nezbavily.

A to bez ohledu na to, zda jsou v domácnosti, pracují na půl úvazku, nebo řídí prosperující firmu.

Když chybí něha

Doba se mění nejen z hlediska vnímání nevěry, ale i v tom, že méně často končí rozpadem manželství.

Zatímco dřív ženy často podlehly emocím a v zamilovanosti divoce pálily mosty, žádaly o rozvod a spěchaly za novou láskou, dnes jednají mnohdy velice racionálně.

I ony jsou, podobně jako muži, schopné nezamilovat se a mít to v hlavě srovnané. Vědí, co jim ve vztahu chybí, ať už je to pozornost, něha, nebo sex, a to si najdou jinde.

Hledání duše, která je mi blízká

Víc než 70 % žen se ve své domácnosti cítí být hlavně pečovatelkami a hospodyněmi. Mohlo by se zdát, že na mimomanželský vztah nemají už čas ani náladu. Opak je ovšem často pravdou.

Uspokojení, jež v náruči cizího muže hledají, ale zpravidla nebývá pouze sexuální, nýbrž hlavně emocionální. Najednou totiž doma zjišťují, že se pro svého partnera stávají jen okoukaným inventářem, nikoli objektem touhy a zájmu. A s tím se nechtějí smířit.

Nezájem je to, oč tu běží

Nejčastějším důvodem ženské nevěry bývá nezájem partnera či manžela. Téměř každá žena potřebuje ve vztahu oporu a stabilitu, zároveň ale i pocit, že je stále milována, že se líbí a partner si jí váží.

Má-li žena dlouhodobě ze strany partnera pocit nezájmu, vše je považováno za samozřejmost a dochází ke snížení sexuální aktivity, cítí se opomíjená, stará, ošklivá a její sebevědomí klesá. Pak je otázkou času, kdy si najde (aniž by vyloženě hledala) náhradu.

Muži a ženy to mají jinak

Ženy přiznávají, že důvodem k bokovce byl fakt, že se o ně partner přestal zajímat. Muži naopak přiznali, že se neudrželi, neboť nová žena byla velmi atraktivní.

Zatímco muži neumí odolat svodům, jednají pudově a posilují si ego, ženy hledají únik či oporu v nevyhovujícím vztahu. Matky a manželky už nechtějí sedět v koutě a být tu jen pro ostatní.

Může být nevěra záchranou?

Často přitom nechtějí či nemohou nefunkční vztah opustit, ať už z finančních důvodů, kvůli dětem, nebo ze strachu z budoucnosti.

A tak si najdou přítele, s nímž zažívají hezké chvíle, těší se na něj. To jim dává sílu přežít nezájem a odcizení doma, zajistit domácnost, postarat se o děti a nebrat si osobně manželův nezájem, který je trápil.