S přibývajícími léty většinou přibývá i tělesná hmotnost. Láska je dobrá motivace, proč s tím něco dělat!

V mládí jsem jako většina žen hodně dbala na svůj vzhled. Chodila jsem například běhat už v době, kdy to ještě nebylo tak populární jako dnes, abych si udržela váhu a kondici.

Po těhotenství, ve kterém jsem přibrala deset kilo, se mi podařilo rychle dosáhnout původní hmotnosti. To všechno ale bylo v době, kdy jsem měla šťastný vztah.

Hladovka už by nepomohla!

Léta utíkala a jak je člověk spokojený a současně si je jistý svým okolím, přestane některé věci dodržovat. Po celodenním shonu a péči o rodinu by mě taky jen tak někdo do tepláků a sportovní obuvi býval nedostal.

Nač to tajit, zkrátka jsem začala přibírat a bylo mi to jedno. Definitivně mi moje problémy s váhou došly až ve chvíli, kdy na stole ležela manželova žádost o rozvod. Důvod byl banální, našel si zkrátka jinou a mladší.

A také – jak nezapomněl zdůraznit – hubenější. Marně jsem se v panice snažila slibovat hory doly. Byla bych bývala ochotná držet drastické hladovky, jen abych si manžela udržela. Jeho rozhodnutí se ovšem nedalo zvrátit.

Vzdala jsem ten boj, celé rozvodové řízení pak pro mě proběhlo v jakési apatii. A jakmile jsem se ocitla sama, hlavním zdrojem mého potěšení a mírnění žalu se stalo – jídlo!

Kdysi mi psal básničky

Během prvního roku po rozvodu jsem přibrala skoro patnáct kilo. Když se ty kilogramy přičetly k těm původním, nebyla to vůbec hezká čísla. Podvědomě jsem samozřejmě věděla, že je to špatně, ale na povrchu jsem si říkala:

no a co, stejně už pro nikoho být krásná nemusím. Asi půl roku jsem byla sama a celkem odevzdaná osudu. Pak se mi nečekaně ozval jeden dávný známý. Jmenoval se Viktor a kdysi v mládí jsem ho odmítla.

Psal mi básničky, které jsme měla dodnes schované na tajném místě. Několikrát mi vyznal lásku, ale nebyl tehdy prostě můj typ. Nečekala jsem, že ho ještě někdy v životě uvidím.

Bylo to překvapení, ale v dnešní době internetu není moc složité někoho vystopovat, když se člověk snaží. Viktor mi napsal, že je rozvedený a momentálně hledá nějakou partnerku na druhou polovinu života.

Teď už jsem samozřejmě byla v situaci, kdy bych ho brala všemi deseti, tím spíš, že na rozdíl od mého exmanžela byl Viktor romantikem. Navrhovanému setkání jsem se proto vůbec nebránila.

Díval se potají na moji postavu

Když se s někým setkáváte po opravdu dlouhé době a stále máte před očima obraz toho, jak vypadal v mládí, čeká vás většinou šok. V našem případě to platilo oboustranně, jak pro mě, tak pro Viktora.

On už nekoukal na tu štíhlou slečnu, do které byl zamilovaný a já zase viděla, jak se čas podepsal na něm: prošedivělé a prořídlé vlasy, brýle na čtení, spousta vrásek.

Jakmile jsme se z prvního překvapení vzpamatovali a dali se do řeči, zjistili jsme, že bychom si ve spoustě věcí mohli rozumět. A tak následovalo několik dalších schůzek, až jsme spolu začali opravdu chodit – tak, jak si to Viktor kdysi představoval zamlada.

Neušlo mi ale nikdy, jak se potají dívá na mojí postavu. Věděla jsem, že je to průšvih, ale doufala, že se s tím Viktor smíří. Cítila bych se hrozně, kdyby mě kvůli nadbytečným kilům opustil i další muž!

Dostala jsem ultimátum

Viktor byl celkem otevřený člověk. Jednoho dne mi jasně řekl, co mu na mě vadí. A dal mi přátelsky míněné ultimátum: prý mám shodit dvacet kilo a on bude v našem vztahu pokračovat. Do té doby se ale musíme rozloučit. Proběhla mnou celá vlna pocitů:

od citové bolesti přes pocit urážky až po vědomí viny. Výsledkem ale bylo, že jsem ultimátum přijala a rozhodla se s nadváhou bojovat. A protože jsem na to měla spoustu času a současně jsem měla i velkou motivaci, za pár měsíců se mi to podařilo!

Během té doby jsme s Viktorem zůstali v kontaktu a psali jsme si. Po pravdě řečeno, když jsme se znovu viděli, chyběla mi do té dvacítky ještě dvě kila, ale ta mi Viktor odpustil.

Alena M. (46), Liberec