Říká se, že když je mužskýmu padesát, pořídí si motorku, skočí padákem nebo si najde milenku. V našem případě vyhrála motorka. Bohužel. Každá jiná varianta by byla lepší. Vladimír by žil.

Manžel se do svého choppera úplně zbláznil. Pořídil si skvělý motorkářský oblek, veškerou potřebnou výbavu a o svého miláčka pečoval víc, než o nějakou pohlednou dvacítku. Trochu jsme se mu kvůli tomu s dětmi smáli.

Na druhé straně ale měl náročné povolání a tohle byl jeho jediný, skutečný relax. O víkendu vždy nasedl a projížděl krajinu křížem krážem. Nás k tomu naštěstí nepotřeboval, protože my jsme se všichni toho pekelného stroje dost báli.

Odjel na víkend na chatu

Minulý rok koncem října se Vladimír rozhodl, že si sám zajede na víkend na chatu. Měla to být v této sezóně jeho poslední motorkářská jízda. Bohužel byla jeho poslední navždy. Střet s kamionem, který mu nedal přednost, neměl šanci přežít.

Byl na místě mrtev. Nemohla jsem tomu uvěřit. Těšili jsme se na společná léta v důchodu, měli jsme ještě tolik plánů. Vždyť manželovi bylo teprve 56 let!

Přežívali jsme, jak se dalo

Naše rodina se na čas úplně zhroutila. Snažili jsme se fungovat, jak se dalo a na nic jiného jsme nepomysleli. Přišla zima, strašlivě smutné Vánoce, přehoupl se nový rok a nastalo jaro.

Nějak jsem podvědomě tušila, že bych měla s dětmi zajet na chalupu, kterou jsme měli v horách. Jenže tam před půl rokem mířil naposledy Vladimír a nám se tam vůbec bez něj nechtělo. Ale měli jsme to udělat.

Za dveřmi stáli exekutoři

Když jsem tehdy otevřela dveře a za nimi uviděla naprosto neznámé lidi, vůbec jsem nechápala, co se děje. Pak se ale ukázalo, že přišli exekutoři, prý kvůli dluhu na účtu elektřiny.

Chvíli trvalo, než se vše objasnilo. Měli jsme totiž dluh na zaplacení elektřiny u nás na chalupě. Myslela jsem si, že jde o pár stovek, vždyť jsme tam téměř rok nebyli. Jenže se jednalo o desetitisícové částky.

To mě naprosto šokovalo. Co se tam v naší chalupě dělo?

Dostala jsem odklad

Ukázalo se, že manžel si při své poslední jízdě ještě cestou dálkově zapnul v chalupě elektrické topení, aby tam měl teplíčko, až tam dorazí. To už se bohužel nestalo a od té doby běželo naše topení naplno.

V zimě v létě, pořád. My jsme tam nejeli, a tak to nikdo nezjistil a nevypnul. Účet byl obrovský.

Jenže nějakou shodou náhod jsem v těch všech obálkách, kondolencích a různých úředních přípisech nezachytila ve schránce výzvu k zaplacení dluhu a pak i upozornění na možnost exekuce.

Vše se částečně vysvětlilo. A úředníci mi, kupodivu, věřili a měli pro mou situaci alespoň částečné pochopení. Exekuci pozastavili s tím, že dluh do týdne splatím. Je to ale velká částka a já musím vytloukat dluh půjčkou.

Samozřejmě je to s tím, co naši rodinu potkalo, naprosto nesrovnatelné. Ale je to další rána pod pás od života.

Dana S. (54), Praha